Pravý Boží lid se pozná podle víry v Krista, poslušnosti vůči Kristu a tak, že se na něm zjevuje Kristův život, podle ničeho jiného. A tomuto lidu Bůh zaslibuje své otcovské zaopatření, svou péči a svou lásku. Lékem pro ty, kdo příliš opírají o majetek, je důvěra v tuto Boží zaopatřující lásku.

Kázáno v Karlových Varech 28. 9. 2025.

1. svědek: Epištola: Galatským 6:11-18

– v. 11 – „pohleďte…“ – nová, závěrečná sekce; vyvrcholení Ga ve 6:7-10

– v. 11-12 – Pavel píšící velkými písmeny, přechod k varování před sobeckými oponenty; srov. Ga 4:11-20; Pavel jako emotivní pastýř: vyznávající svou slabost (v. 11-12), své zdravotní problémy (v. 13-15), varující před oponenty (v. 16-17), a svou bolest, kterou mu galatští působí (v. 18-20); Pavel není byznysmen, ale milující, znepokojený ztrápený otec

– v. 11 – Pavel odkazující na svou slabost, a tak přinášející své otcovské trápení; s ním varuje:

– v. 12-13 – „mesiánští Židé“, kteří se chtějí „před lidmi chlubit tělem“, aby „nebyli pronásledováni“

– „pronásledováni“ – Ga 1:13, 23; 4:29; 5:11; 6:12 – pronásledování tělesnými, nevěřícími Židy; kříž je pohoršením (5:11), protože přivádí (skrze ukřižovaného Mesiáše!) „hříšníky z pohanů“, srov. Ga 2:11-16, „Židé vs. hříšníci“

– srov. Ef 2:8-22 (odpuštění hříchů k začlenění do Božího lidu), srov. Ga 3:23-29; srov. Ef 3:1-3, 4-5, 6-7 – apoštolské tajemství je, že skrze Krista jsou do Božího lidu přijati věřící pohané

– v. 13 – „sami zákon nezachovávají“ – Petr, srov. Ga 2:14-19;

– Ga 2:14 – Petr žije „pohansky“, ne „podle zákona“ jako „Židé“ (vnějších odznaků židovství) (ne lásky, srov. Ga 5:14)
– v. 16 – skrze „skutky zákona“ neospravedlněn nikdo
– v. 18 – „buduji“ co? domnělou spravedlnost ze „skutků zákona“ (podle nichž Pavel nežije), a tak by se usvědčoval
– v. 19 – on však tomuto přístupu zemřel v Kristu; totožné v:

– v. 13-14 – srov. „chlubil“ – Ř 2:17, 23 (pokrytecké chlubení židovstvím); Ga 6:13-14 (pokrytecké chlubení židovstvím); Ef 2:9 (chlubení … židovstvím, srov. 11); Fp 3:2-3 (chlubení Kristem jako pravé židovství)

– zvlášť u Ef 2:9, „skutky“; každodenní ranní modlitba v judaismu 2. chrámu: „Děkuji Ti, Pane, náš Bože, Králi vesmíru, že jsi mne nestvořil jako pohana; … jako otroka … jako ženu“, srov. Ga 3:28

– v. 14-15 – „chlubení křížem jelikož nové stvoření“; „chlubit se“ – srov. Jer 9:19-25, soud nad Jeruzalémem (v. 19 – Hospodinovo slovo říká „plačte nad sebou a svými dětmi“), chlubení poznáním Boha (který koná spravedlnost jako Mesiáš a je podle Ga na kříži), a obřezaní jen na těle navštíveni soudem

– srov. Ga 4:25-30; zároveň 1. Kor 1:18-2:2 (přímý odkaz, moudří a bohatí, chlubení Pánem – Hospodinem na kříži)

– v. 14 – „chlubit křížem našeho Pána“ – v Jer a 1. Kor „znát Pána“, Bůh (prosazující spravedlnost) se jedinečným způsobem zjevuje na kříži

– srov. J 8:28 – „až vyvýšen, JÁ JSEM“ (Ex 3:14); vzkříšení zjevuje božství, ale božství zjevuje především kříž, a proto zásadním způsobem vítězný: J 12:31-33 („všechno k sobě“); Ko 2:15; Žd 2:14-15

– „svět ukřižován a já pro svět“ – skrze křest do Pána (Ř 6:3-4) jsme ukřižováni s Ním (Ga 2:19-20; 5:24), jsme pokřtěni do eschatologického vítězství nad hříchem, padlostí a starým fungováním světa; v Pánu je všechno (Ko 1:15-18), a tak kříž je smrtí veškerého stvoření a prolomením eschatologické slávy do času, a tak Ga 6:15

– v. 15 – vše v Kristu je nové stvoření (2. Kor 5:17) – kosmický rozměr

– srov. (před Ef 3) Ef 1:7-10, 20-23; církev v Kristu je plností sjednoceného VŠEHO VE VŠEM (v. 23), a vy se snažíte držet rozdělující obřízky?

– v. 16 – „držet pravidla“ – možná „chodit rovně podle“; ve Fp 3:10-16, kde máme jít vpřed ve víře, abychom došli naplnění nebeského povolání; v Ř 4:12, kde následujeme abrahamovu víru (aktuální v Ga) a v G 5:25 (Exodus, srov. v. 18 a Iz 63:11-14)

– „pravidla“ – požehnáni ti, kdo věří a hlásají a žijí: sjednocení Židů a pohanů v novém stvoření, v rámci sjednocení a oslavení všeho v Kristu

– „a na Boží Izrael“:
– podle některých oddělení Židé (ale to je na závěr Ga a hned po Ga 6:15 absurdní)
– možná označení pro pravý Boží Izrael (Ř 2:28-29; Fp 3:3)
– možná pro vyvolené Židy, v nichž se Pavel snaží vzbudit žárlivost (Ř 11:13-15), a tak vyvrcholení spásného díla světa (Ř 11:30-32)

– v. 17 – „nosím znaky“ – vypálená znamení označující otroky („patřím Ježíši“); zároveň označení, kterým (pohanští) kněží značili, kterému bohu patří

– Pavel označen jako Kristův služebník skrze podíl na Jeho utrpeních (Ko 1:24; Fp 3:10); zjevení Kristova ukřižovaného, sjednocujícího života – to je „pravá obřízka“, pravé „znamení smlouvy“

– „znaky“ – ozvěny Iz 44:3-5 (Hospodinův = Ježíšův); Ez 9:1-6 (značka = „tav“ = kříž); a takovým: v. 18

– „nesení“ v Ga – Ga 5:10; 6:2-5, 17 – buď neseme Kristův život a břemena jedni druhých a bojujeme proti hříchu, a nebo poneseme soud

2. svědek: Evangelium: Matouš 6:24-34

– Písmo je o (nekonečném) Kristu, a proto má nekonečnou hloubku; někde ještě více, proto stručně:

– v. 19-23 – předtím almužny, půst, modlitby (Mt 6:1–18) – prostředky, jak si ukládat poklad v nebesích/v Bohu/u Boha a směřovat tam své srdce (v. 21)

– v. 22-23 – „lampa je oko“ – běžná metafora („světlo mých očí“; Tob 10:5); pohled oka jako to, k čemu se upínáme a co nás plní radostí

– dobré oko hledí k Pánu (srov. Ž 123:1-2); srov. Mt 5:8

– špatné oko je chamtivé: Dt 15:9 (nebyl lakomý – „aby tvé oko nebylo zlé“); Mt 20:15 („závidíš“ = „tvé oko závidí“);
– „Zlý je ten, kdo se dívá nepřejícím okem, odvrací tvář a lidi přehlíží. Oko chamtivce nemá dost na svém podílu a nepřejícná nespravedlnost činí duši vyprahlou. Zlé oko závidí i chléb a vidí nouzi na svém stole“ (Sir 14:8-10)

– v. 24 – „nikdo nemůže sloužit [otročit] dvěma pánům“ – vždy budeme otročit, ne „jestli“, ale „komu“ (hřích nebo spravedlnost, Bůh nebo někdo jiný); opakovaný černobílý kontrast (opravdu nelze oboje)

– v. 25 – srov. 32 – „nedělejte si starosti“ ne proto, že zaopatření nedůležité, „Otec ví, že ho potřebujete“; „nestarejte se“, protože to stejně nepomůže (v. 27), a tak se s důvěrou upněte k Bohu (v. 31-32)

– ne výzva k pošetilosti, ale k důvěře; srov. 1. Tim 5:8; „recept“ na dalším místě, kde se objevuje: Fp 4:6-7 – modlete se a Bůh sám vás bude střežit pokojem

– „jíst“ a „pít“ na mnoha místech, v této formě jen v Mt 6:25, v paralele v L 12(:22 a 29) a v eucharistických pasážích (J 6:53; Zj 19:18)
– „oblečete“ – jen v L 24:49 (apoštolové oblečeni Duchem, mocí z výsosti)
– „roucho“ – Pánovo zářící roucho po vzkříšení (Mt 28:3), svatební roucho křesťanů na Boží hostině (Mt 22:11-12) (a falešné křesťanské roucho vlků, Mt 7:15)

– v. 26-30 – argument z menšího na větší:
1) Bůh se osobně a s péčí stará o menší (ptáky a květiny), o co více se postará o vás;
2) Bůh nás zaopatřuje fyzicky, o co více nás zaopatří duchovně (pravý pokrm, pravý nápoj, bílé roucho);
3) Bůh nás zaopatřuje zde předchutí nebes a zakrytí, o co více nám dá zakoušet plnost nesmrtelnosti a slávy v nebesích

– v. 26-27 – „pohleďte na ptáky“ – vystavte se přirozenému zjevení, pomůže to perspektivě; důraz: „podívejte se, nádech, výdech, nebojte se“; srov. ultimátní důkaz Boží přízně v Ř 8:31-32; „loket“ – jedině zde a rozměry Nového Jeruzaléma/Církve (Zj 21:17 a J 21:8)

– v. 28-30 – „podívejte se na lilie“ – znovu, udělejte to (!); Boží dílo velkolepější a nádhernější než lidské (Šalomoun jako vrchol SZ přepychu)

– „pečlivě si všimněte“ lilií:
– lilie + SZ = Num 8:4 (svícen jako přítomnost Božího Ducha)
– 1. Kr 7:19, 22, 26 (Boží lid sloupy chrámu a „křestní nádoba“)
– Ž 45:1; Pís 2:1-2; 6:2-3 (jedinečná láska Boha k Jeho lidu)
– Oz 14:4b-6 (Bůh se slitovává nad svým lidem a uzdravuje svůj lid);

– „Šalomoun“ – zde, v paralele v L 12 a ve Sk 7:47 (kde staví Boží chrám, a tedy další církevně-chrámový důraz)

– nemáme být „malověrní“, ale důvěřovat Božím smluvním zaslíbením: např. Ž 103

– v. 31-33 – nežeňte se za majetkem, ale „hledejte“ Království; „hledat“ – Mt 6:33; 7:7; 28:5; upnout se ke službě vzkříšenému Kristu a Jeho standardům spravedlnosti (první část kapitoly a předtím Mt 5:16-20):

– „žijte jako občané Kristova království; Král vás od svého dvora zaopatří“; a vždycky to tak bylo: srov. Př 8:15-18; 10:3

– „přidáno“ – srov. 27, 33 (jedině v Mt) – my si nedokážeme přidat, Bůh ale ano

– v. 34 – „nedělejte si starost“ – příkaz (!); 6x zde, ještě v Mt 10:19 (srov. 17-20); Bůh věrně zaopatřuje i v soužení a poskytuje vše, co potřebujeme, včetně slov; „dost“ – srov. Mt 10:25 (srov. 24-31), opět ujištění o Otcově péči a zaopatření v soužení, včetně mnoha ozvěn

– a tak: „Všechnu svou starost uvrhněte na něho, neboť mu na vás záleží“ (1. Pt 5:7) a Fp 4:6-7