Každý den bychom měli prožít ve světle Pánových příchodů: ve světle Jeho příchodu v inkarnaci, ve světle Jeho historických soudů, ve světle posledního dne. A to znamená, mimo jiné, že máme odložit hřích a obléct zdrženlivost a sebeovládání.

Kázáno v Karlových Varech 30. 11. 2025.

1. svědek: Epištola: Ř 13:8-14

– uprostřed aplikace Ř (12:1+); kontext poslušnosti všech národů: Ř 1:5; 16:25-26; v. 7 – v tomto velkém obraze stále žijeme „běžné životy“ s jejich závazky; „co jste povinni“ – závazky určené Bohem, ne představami druhých

– v. 8 – „nebuďte nic dlužni“ – ne pouhé nedlužení (Písmo zná půjčky na podnikání, půjčky potřebným), ale ne patronské patolízatelství; odmítnutí římského systému cti a hanby a dobrodinců a vychvalovačů

– přijali jsme Boží milost, vše v konečném důsledku pochází z Jeho otcovské ruky, a proto závazek lásky vůči všem; „dluh“, který nikdy „nesplacen“

– v. 8-10 – přiblížil se den, přiblížila se plnost a vyvrcholení (v. 11-13); „naplnil zákon“ – shrnutí jako Pán v Mt 22:36-40; Boží zákon shrnut jako 2 největší přikázání (Pán) / Desatero (Pavel, Mojžíš) / láskou (Pavel)

– vrcholem a naplněním a shrnutím [zákona a proroků] je láska; „o čem to všechno dřív bylo“ – o výchově k lásce k Bohu a bližnímu; shrnutí neznamená, že můžeme zapomenout, ale že máme jít do detailů

– „naplnil“ – v Ř 1:29 nevěřící naplněni nepravostí; v Ř 8:4 nás Duch vede k tomu plnit Zákon; zde plnění zákona v lásce

– „naplněním zákona“ = „plností zákona“

– v. 11 – „víte také“ = „vždyť víte“; láska motivovaná tím, že každý den se blíží Pánův příchod, den záchrany: Pád Jeruzaléma, Poslední den, Den Páně (jako pročišťující a zachraňující)

– „procitli“ = „vstali“ – napříč Ř vždy vzkříšení (4:24, 25; 6:4, 9; 7:4; 8:11, 34; 10:9); i my povstáváme ze smrti k životu; skrze křest (Ř 6), ale zároveň každý den více a více skrze odkládání hříchu (který je smrtí) a oblékání Krista, který je život, srov. 12-14

– v. 12 – „noc“ = starozákonní doba, „den“ = plnost Nové smlouvy; stále směřujeme k Pánu a věčnosti: „noc“ = doba teď ve srovnání s „dnem“ věčnosti; „noc“ života teď se „dnem“ života slávy

– srov. Gen 19:15 – odchod ze sodomské noci do nového dne; protože jsme na této cestě ze tmy do světla, máme odložit staré, hříšné, světské – to, co už nebude ve světle; máme odložit ošklivé a osvojit si slavné, zářící, ctnostné

– „odložme“ a „oblečme“ – cílené odkládání hříchu („Jak se toho můžu zbavit?“) cílené vystrojení do boje/službu za nové, dobré a svaté; paralela „zbroje světla“ a „Krista“, srov. Mesiášova zbroj z Ef 6; Advent jako ideální příležitost

– „skutky“ temnoty – srov. Ř 2:6-10; jen dvě skupiny:
1) „vytrvale usilující o [Bohem definované] dobré skutky, čest a neporušitelnosti“ (v. 7, 10);
2) „sobeckost, neposlušnost apoštolského učení a ‚poslušnost‘ [vůči jiným standardům než Božím]“

– „zbroj“ – totožné jako Ř 6:13; srov. 16–19;
– v. 16 – buď bojujeme za světlo, nebo za temnotu (což zjevné);
– v. 16 – buď sloužíme spravedlnosti (definované Božím zákonem), a nebo hříchu (což zjevné);
– v. 19 – buď podporujeme „bezzákonnost“ a „nečistotu“, a nebo (Božím zákonem definovanou) spravedlnost a posvěcení (což zjevné)

– v. 13 – „jako ve dne“ – „žije jako novosmlouvané / věčnosťané / nebešťané“; žijte podle budoucnosti práva, uctívání, spravedlnosti, která přichází už teď

– „žijte“ = „kráčejte“, uvědomělé, cílené, nestane se náhodou; zároveň stejné „kráčeli“ jako v Ř 6:4, a tak jsme uschopněni křtem a Kristem přebývajícím v nás

– „hýření“ – „vesnická nevázanost“, a tedy máme žít spořádané, střídmé životy

– „chlípnostech a bezuzdnostech“ = „postelování a chlípnost/brutalita“ – 1. reguluje počet postelí, 2. to, co se v ní děje; manželství nelegitimizuje nemravnost

– „sváry a závist/žárlivost/hněvivost“ – křesťané mají být mírotvůrci, a to především v každodenním životě, v rodinách, ve sborech; globální smíření kosmu se neděje skrze místní hádavost; a tak:

– vzdát se „tělesnosti, opilství“ atd. = obléct sebeovládání a střídmost; obléct tmelení a spokojenost

– v. 14 – „nýbrž“ = „ale“ – hřích kontrastován s cíleným oblékáním Krista; nejdřív potřebuje křest, poté potřebujeme hledět, potřebujeme Boží proměnu, ne naši imitaci

– zároveň však srov. Ř 8:1-13; „nepečovat o tělo“ neznamená ubližovat svému fyzičnu, ale díky Duchu žít podle Zákona; nelze bez sebekázně

– „[ne]vyhovovali jeho žádostem/chtěním/chtíčům“ – cílené „chtělo by se mi [dát si, spát, atd.], ale NE“ (jedna z point Adventu)