Písmo samo nám říká, že náležitě chápaná Písma neustále hovoří a svědčí o Kristu. To ale neznamená jen proroctví a předobraz tu a tam. Tuto pravdu nám velmi dobře předkládá Matouš, který nám vykresluje Pána Ježíše Krista jako shrnutí veškeré historie Izraele, jako Otce celého Izraelského národa, jako většího Mojžíše, Jozueho, Šalomouna, Elíšu a Jeremiáše a Kýra, který nás posílá budovat Boží chrám ve světě a který nám jasně přikazuje založit naše životy na slovech, která zazněla na hoře…

Bůh nám přikazuje neustála se modlit. Církev napříč historií měla celou řadu odpovědí na to, co tento požadavek vlastně znamená, některé lepší než jiné. Ústřední otázkou však je: Co Pavel mínil ve své kontextu Žida tvarovaného starozákonním systémem bohoslužby? A proč nám Duch Svatý napříč knihou skutků zdůrazňuje konkrétní pravidelné časy, a to jmenovitě tradiční časy společné, liturgické modlitby?…

Jednou z ústředních pravd Písma je, že na mezigenerační věčnosti záleží. Tento fakt nám znovu a znovu předkládá samotné centrum Božího starozákonního zjevení, neboli Desatero napsané Božím vlastním prstem. Je čas vrátit se k uvažování, které si uvědomuje, že je ctnostné a zbožné, když staří muži sázejí stromy, o kterých vědí, že v jejich stínu nikdy nebudou sedět. Je čas začít žít život, který bude za padesát a sto a dvě stě let pořád dávat smysl a posouvat Boží Království vpřed…

Jan Křtitel je ústřední postavou novozákonních Písem. Co se od něj máme naučit? Jen namátkou: důležitost Božího zákona, Krista jako naplnění abrahamovské a davidovské smlouvy, Krista jako většího Elíšu a Ženicha Irzaele, Kristovo božství a Jeho identitu s Hospodinem, Bohem Písma, to, že šíření Kristova evangelia nemůže být zastaveno. Jen potřebujeme otevřít oči k tomu, co Písma říkají…

Lidé jsou stvořeni k Božímu obrazu, a proto neustále a nevyhnutelně svědčí o Bohu. Nemohou nesvědčit – mohou jen svědčit pravdivě nebo nepravdivě. A tím, co nás učí svědčit o Bohu pravdivě, je Boží zákon, který nám vysvětluje Boží charakter: vysvětluje nám, co je duchovní, věčné, neměnné, moudré, svaté, spravedlivé, dobré, dokonalé, milující atd. atd. I proto je poslušnost vůči Božímu neměnnému zákonu ústředním zaslíbením Nové smlouvy…

Panna Marie má být – podle Písem! – blahoslavena všemi pokoleními. Proto většina dnešních protestantů potřebuje mnohem větší mínění a mnohem větší úctu vůči Pánově matce. Panna Marie je nová Eva; je Matka zázračného Syna; je nová Jáel; je schrána Nové smlouvy – a proto nás může a má naučit skutečně mnoho o Církvi, která je Matkou nás všech a která pracuje ku porodu…

Poznání Božího Slova není pro křesťany něčím volitelným. Bez biblického poznání nemůžeme nést ovoce, nemůžeme žít správně uspořádané životy, nemůžeme žít v čistotě a bezúhonnosti; bez poznání Slova nemůžeme mít ani správná chtění, ale jsme hřešícími hlupáky. Bůh nám dokonce říká, že svůj lid soudí za nedostatek poznání Jeho zjevení. A proto jako církev zoufale potřebujeme činit pokání…

Mnozí dnešní křesťané – a dokonce mnohé teologické systémy – dnes odmítají závaznost Božího zákona. Podle Písma je však Boží zákon něčím naprosto ústředním a klíčovým; něčím, co pro nás vystihuje Boží charakter, co nám definuje právo, spravedlnost a lásku. Pán a Jeho apoštolové se nepřestávají dovolávat Božího zákona a poslušnosti vůči němu. A proto je třeba, abychom to dělali i my…

Vyučování na téma důležitosti lidského jazyka…