Pán Ježíš Kristus je novým Adamem, který je poslušný v zahradě, a novým Jákobem, který se setkává se svou nevěstou u odvaleného kamene, aby jí dal vodu života a byl s ní jedním tělem navěky…

Kázáno v Karlových Varech 20. 4. 2025.

1. svědek: Epištola: Ko 3:1-7

– v. 1 – „Jestliže jste tedy s Kristem vstali“ – přecházíme do praktičtější části na základě toho, co zaznělo dříve

– už jsme viděli: Ko 1:24-29: účel/důraz/pointa Pavlovy služby a sdělení je Kristus žijící v Církvi a skrze Církev; a pointou vyučování je dorůstání do Krista; posvěcení a „mystické spojení s Kristem“ jako nic volitelného

– k. 2 – toto dorůstání není skrze „filozofii a živly“ (v. 8), srov. v. 16-23 – ne skrze staré ceremonie, obřízku, židovský mysticismus, nebiblickou askezi, soukromá zjevení, uctívání andělů, atd., ale skrze bytí v Kristově těle (v. 19); srov. Ef 4:11-16, skrze vyučovaný, svátostný, modlitební, společný život církve

– Ko 3:1 – „Jestliže jste tedy s Kristem vstali“ – náležitý život na základě toho, že jsme zemřeli, vstali a byli usazeni v nebesích s Kristem a v Kristu jako Jeho tělo; náležité pochopení nebes (a nebes v Kristu v Církvi) jako základ, jak žít náležitě

– kde jsme s Kristem zemřeli a vstali? Ve křtu: Ko 2:11-13, 20, 3:1, 3; ve křtu přišla v Kristu nebesa k nám a my k nebesům, a proto tak máme žít

– srov. Ko 3:5–11 – máme odkládat všechno, co je starý Adam, co není Kristus, a oblékat nového Adama, žít z Kristova života v nás, neboli:

– „usilujte o to, co je nahoře, kde Kristus sedí na Boží pravici“ – odkaz na nanebevstoupení, Ž 110:1; žít ve světle Kristovy vlády a prvenství nade vším, srov. Ko 1:17-18

– v. 2 – upínat se myšlenkami, city a srdcem ke Kristu a Kristově vládě, ne pozemským věcem; ač jsou dobré, Kristus je lepší; tím, že hledíme k Němu ve slávě, jsme proměňováni od slávy ke slávě k novému životu, srov. 2. Kor 3:18; 4:4, 6 – víra jako spásné hledění na Kristovu slávu v nebesích

– v. 3 – „náš život je ukryt s Kristem v Bohu“ – srov. Ko 2:3; my jsme v Něm a skrze Něj jsme začleněni a střeženi v Božím niterném životě; srov, 2. Pt 1:3-4 – záchrana skrze podíl na nestvořeném Životě

– v. 4 – „Kristus, váš život“ – náš život je v Bohu, protože Kristus sám je náš život (J 14:6); srov. Ga 2:20; znovu a znovu nerozdělitelná mystická jednota věřících s Kristem; při Jeho příchodu na konci historie zjevení Jeho i naší slávy; život ve světle našeho bytí v Kristu i/jako život ve světle posledního dne

– v. 5-7 – …a proto „zabijte“ to pozemské, neposlušného Adama ze země, a žije podle poslušného Adama z nebes; zabíjejte hřích, a žijte nebeským životem; srov. Ř 6:2-6, 19-22; 1. Kor 6:9-11

– velmi praktický nebeský život: nesmilnit, žít v integritě, vyvarovat se „syrových emocí“, žít štědře

– zdá se malé; křestní smrti a pohřbení a nanebevstoupení Krista – a nás s Ním – a trojjediného života v nás není něco, co bychom prožívali vytrženími a zjeveními, (ač 2. Kor 4:4 a 6), ale především přijímáme vírou; tam nás staví J 20

2. svědek: Evangelium: J 20:1-10

– v. 1–18; trochu větší kontext; Marie je učednice, z níž vyhnáni démoni (L 8:2) a která byla u kříže (J 19:25)

– v. 1 – první den týdne (neděle), nový začátek, nové stvoření – záznam o stvoření začíná v neděli; v Gen 1:1-2 byla neděle, tma a zazářilo do ní světlo

– „ještě za tmy“ = „temnota byla nad hlubinou“; po J 1, kdy „to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila“ (J 1:5), bychom měli čekat, že u temného hrobu zazáří světlo

– „kámen odvalený“ – „kámen“ jako silný, pevný, neměnný; to, co bylo pevné, se změnilo; zároveň Gen 29:2-3,10-11; měli bychom očekávat setkání většího Jákoba, většího Otce lidu, většího Pastýře (srov. J 6; 10), s Jeho nevěstou; a měli bychom očekávat vodu:

– srov., mimo jiné, J 3:5 (narození na Království); J 4:10-14 (Jákobova studna, voda k věčnému životu); J 7:37-39 (z nitra poplynou živé vody); J 19:34-35 (křestní voda); vrcholí v J 20:13-15, kdy si „žena“ (Eva) chce „vzít“ Adama v zahradě

– v. 2-4 – hrob prázdný; „nevíme, kam ho položili“ – ač zmíněna Marie, zjevně (jako v synopticích) i ostatní ženy, Marie jako symbol/ztělesnění Církve; zatím nevíra/neuvědomění vzkříšení (ač ho Ježíš prorokoval)

– „Jan přišel ke hrobu první“ – zdůraznění Jana; Jan je z řad kněží (srov. J 18:15-16), máme se „dívat jeho očima“

– v. 5-7 – odkaz na nejsvětější svatyni v Den smíření; v. 12 – andělé na stranách schrány, srov. Lev 16:2-4, 16-17, 23 – lněné roucho pro velekněžské, očišťující dílo; nikdo nesmí vcházet; po dokonání svlečení roucha; nejsvětější svatyně, do níž nahlíží Jan a vstupuje Petr, ale neumírají – něco se změnilo

– v. 6-7 – „šátek“ = ne obecný, ale „závoj na zakrytí tváře“ [mrtvoly]; srov. 2. Kor 3:7-16 – smluvní administrace/svět smrti a opon a zakrývání skončily; závoj a opony jsou odloženy, teď je tu život a volný přístup

– v. 8-9 – „uvěřil“ – dříve Jan předkládá Ježíše jako oběť a velekněze a chrám; teď vidí znamení dokonání kněžského díla a věří; ještě plně nechápe, ale věří; víra přichází před pochopením, „věřím, abych chápal“

– v. 10-12 – Marie doplňuje třetí svědectví a je tady žena (!!!), která vstupuje do nejsvětější svatyně; něco se změnilo, dnes už vstupují svobodně skutečně všichni

– v. 13-14 – Marie hledí na Ježíše, ale nechápe; ač Ježíš opakovaně ohlašoval, že vstane, nedokáže tak dobrou zprávu přijmout; nakolik my? Nakolik žijeme ve světě Ježíšova a našeho vzkříšení?

– v. 13-15 – „ženo, ženo“ – výraz lásky („Abrahame, Abrahame“, „Marto, Marto“); proč zahradník?

– řada motivů Edenu, Adama a Evy; První Adam a Poslední Adam

– první Adam neposlušný v zahradě u stromu a skrývá se mezi skupinou stromů a svaluje vinu na ženu, a tak lidé vyhnáni z chrámové zahrady a andělé jim brání

– Poslední Adam poslušný v zahradě Getsemane, poslušný na stromě kříže a volá k Bohu ze skupiny stromů křížů a snímá vinu z ženy, a tak lidé vstupují do chrámové zahrady a andělé je vpouštějí;

– v tomto kontextu „žena“ – Poslední Adam a Jeho církev; Adam uveden do spánku a z jeho žebra vystavěna žena, Kristus uveden do spánku smrti a z Jeho boku vystavěna církev skrze vodu a krev

– církev jako „žena, žena“, jako milovaná Eva, se kterou zahradničí/znebešťuje svět svět

– v. 15 – „já si ho vezmu“: „vzít a odnést“ – v. 18, kde Marie (a Církev) bere zprávu o vzkříšeném Kristu do světa; „vyzdvihnout“ či „vyvýšit“ – v. 18, kde Marie (a Církev) „hlásá“ či „zvěstuje“ Pána; „přivlastnit“ – v. 17, kde „Marie“ (Pán zná jménem, „vzpurná“ či „milovaná“) (a Církev) chce obejmout svého milovaného a přimknout se k Němu