Mojžíšovský zákon nikdy neměl ukazovat sám sobě, židovství nikdy nemělo existovat samo o sobě, ale vždycky měly ukazovat k Pánu Ježíši Kristu. I proto jsou některá z nejostřejších slov v celém Písmu směřována proti těm, kdo by chtěli přijetí před Bohem spojovat s konkrétním původem nebo s vnějšími odznaky židovství. Je jen jediný Jeruzalém, na kterém záleží: Ten nebeský, který je naší Matkou.

Kázáno v Karlových Varech 30. 3. 2025.

1. svědek: Epištola: Ga 4:21-31

– v. 21 – „chcete být pod zákonem“ – mnohem větší téma, ale stručně srov. Ga 4:1-5 – byla tu ustanovení, která měla Boží lid dovést k dospělosti, co to bylo?; v. 4:9-11 – kalendář; 5:1-2, 11-12 – především obřízka

– Ga 5:4-6 – náležité stání před Bohem ne na základě vnějších odznaků židovství, ale potvrzena „víra působící skrze lásku“ (dodržování morálních standardů stále závazné); Ga 5:13-14 – ne vnější židovství, ale poslušnost (ne „Celý zákon je naplněn, a tak se ujistěte, že to nebudete dělat“)

– už dříve dokázáno z Ga 3:2-9; Abraham spravedlivý v Gen 15:6, ještě před obřezáním („skutky zákona“) v Gen 17

– v. 21 – „což neslyšíte zákon“ – i sám Mojžíš měl naučit o tom, že přijetí před Bohem není skrze vnější odznaky židovství, skrze „tělo“ (mnohem širší koncept spojený s celým starým světem)

– v. 22-23 – Abrahamův starší syn Izmael z Hagar – přirozeně, tělesně; mladší ze Sáry, srov. Ř 4:17-22 – Izák se rodí podle zaslíbení; zázračně z neplodné; ze smrti – v. 17, „oživuje mrtvé“, v. 19 „umrtvené tělo, odumřelé lůno“; Izákovo „vzkříšení“ na Móriji už druhé Izákovo vzkříšení

– v. 21-24 – Pavlův argument je, že Mojžíš měl naučit, že Abrahamovy/Boží děti nejsou děti skrze tělo, ale skrze vzkříšení A VŽDYCKY TO TAK BYLO; Pavel se nerozpakuje zakládat a obhajovat doktrínu na „alegorii“ („duchovním čtení Písma“)

– v. 24-31 – matky Izáka a Izmaele = dvě hory = dvě smlouvy (či světy/stvoření) = 2 Jeruzalémy; ne „poučná typologie“, ale základ argumentu

– otrokyně Hagar spojená se: 1) Izmaelem; 2) Sínajem, kde Bůh dal Mojžíšův zákon; 3) překrouceným (ne)pochopením Mojžíše; 4) pozemským Jeruzalémem a odpadajícím židovstvem; falešní učitelé v Galácii

– vyvolená matka Sára: 1) Izák; 2) nebeský Sion; 3) novou smlouvou a náležitě drženým Mojžíšem; 4) nebeský Jeruzalém a Božím nebeským lidem; věrní Galatští a křesťané obecně

– v. 24-25 – Hagar spojena s Arábií a Sínajem, protože v té oblasti žijí Izmaelité (Arabové); nynější Jeruzalém (s výjimkou křesťanů) překrucuje Sínaj, a tak je v hagarovském otroctví; Pavlův a Duchův argument

– v. 26-27 – srov. Ga 4:19-20, narození skrze Slovo a vyučování

– srov. Iz 54:1-4; proroctví o návratu z vyhnanství, Božím příchodu k Jeho lidu a o spásném rozšíření Jeruzaléma do všech národů; naplněno v nebeském Jeruzalému, který přichází do celého světa, a světu, který do něj vystupuje; naplnění Jeruzaléma nadpřirozenými, netělesnými dětmi; srov. Ž 87, kde totožné motivy

– v. 28 – „děti zaslíbení“, srov. Ga 3:26-29, 14 – v Kristu jsme malí Izákové a máme abrahamovská zaslíbení

– v. 29-31 – Izák jako duchovně narozené dítě, i my dnes; „duchovní Boží lid“ pronásledovaný „tělesným Božím lidem“, který proto vyhnán (Gen 21:9-10)

– ARGUMENT: „protože Sára nechala vyhnat Hagar, Židé, kteří pronásledují církev budou zavrženi a Jeruzalém bude zbořen, ale vy jste Boží lid, který nese požehnání světu“

– a zároveň: „Izmael a Izák byli oba obřezáni; Izmael byl zavržen, ale Izák požehnán, a proto obřízka není potřeba a nedává nárok na přijetí před Bohem, musíte být děti podle vzkříšení/ducha/Krista“

– v. 30 – „nebude dědicem“, srov. Ga 5:21; dědí ti, kdo jsou v Kristu a nepáchají zjevné (!) skutky těla

– 1) být Božím lidem nikdy nebylo o původu, ale o smlouvě a o víře; 2) máme matku v nebesích, která se za nás přimlouvá a volá po soudu nad našimi nepřáteli; 3) mnohokrát věřící, kteří se spoléhají na tělo, na hříšný rozum, pronásledují Boží lid, který spoléhá na Ducha a na Boží moudrost a dílo

2. svědek: Evangelium: J 6:1-14

– v. 1 – „potom“; srov. 5:39-40, 45-17 – Pán Ježíš jako naplnění všeho, co bylo dříve, a především Mojžíše; srov. J 5:22-30 – Ježíš jako Soudce (a tedy Král), a tedy větší Mojžíšem

– v. 1 – „Tiberiadské moře“ – Tiberiada jako centrum vlády v Galileji (podle císaře Tiberia); opakování vládcovského motivu; srov. 6:15 – Ježíš jako Král; náš text jako královská hostina; král z Galileje (jako v Iz 8-9)

– v. 2-3 – zástupy, hora a učedníci u Ježíše; srov. Mt 5:1-2; Pán Ježíš jako větší Mojžíš, který vystupuje na horu; srov. J 6:14, prorok z Dt 18:18 jako Mojžíš, zlomový pro Boží lid; nutnost poslušnosti; Pán sytí Slovem a Chlebem, který je Slovo

– v. 4 – troje Velikonoce v Janovi; 1) J 2:13 po Káně (v. 1-11) a zázraku s vínem; 2) zde, zázrak s chlebem; a 3) před ukřižováním; eucharistie jako královská, mesiášská hostina, která se naplňuje na kříži; eucharistický exodus

– v. 5-6 – ozvěna Num 11:13; Mojžíš se ptá v nedostatečnosti, Pán v dostatečnosti jako větší Mojžíš; Num 11:13-17 – Mojžíš nedokáže nasytit lid a nést ho a chce zemřít, jeho delegáti; Pán Ježíš dokáže nasytit, nese lid jako pastýř a umírá; zároveň delegáti

– v. 7 – denár je denní mzda (Mt 20:2); 7 měsíců nestačí na nasycení; SZ doba udávaná měsícem; celý SZ věk nedokáže těmto lidem dát, co potřebují (opět nedostatečnost Mojžíše), ale Pán to dokáže dát; zároveň Filip vydává svědectví v J 1:43-46 jako zvěstovatel, že Pán je ten, který naplnil Mojžíše

– v. 8-9 – mezi delegáty Filip, Ondřej („menší bratr“ Šimona, který ho přivedl k Pánu v J 1:40-42) a Ondřejem přivedený chlapec; ječné chleby jako jídlo chudých; nikdo není příliš malý (ani se svými pochybnostmi a chudobou), než aby skrze něj Pán nasytil svět

– v. 9 – 5 chlebů (plody země), Židé a 2 ryby (plody moře), pohané; dohromady plnost 7 a k vzájemnému nasycení; všichni jsme chléb a jíme chléb; Pán jako větší Elíša, srov. 2. Kr 4:42-44; z méně chlebů nakrmí mnohem více a ještě mu zbývá

– v. 10 – „posadí“ či „lehnou“; srov. J 13:12, 25; 21:20 (Ježíš a Jan u stolu, Jan na Pánově hrudi); Boží lid, který uléhá na trávě; srov. Ž 23 – Pán Ježíš jako Hospodin, který pase svůj lid, dává mu uléhat na trávě a sytí ho plody země (chlebem) a vodou (ryby); očekávané spojení, protože králové jsou pastýři (David)

– v. 11 – „vzal, vzdal díky, lámal a dal“ – eucharistická pasáž; sycení v pustině jako větší Mojžíš (jak zaznívá později napříč eucharistickou rozpravou v J 6);

– Pán slaví eucharistii na hoře, tak jako ji slaví později v horní místnosti na Sionu; a na Golgotě; i v J 2 na hoře (z Kány se sestupuje 2:12); znovu a znovu královská hostina na hoře; srov. Iz 25:6-9; my vystupujeme na nebeskou Horu Sion, kde slavíme, jak už zaznělo v Ga 4

– v. 10-13 – záznamy v synopticích po zlém judském králi, srov. Mt 14:6-16; L 9:9-13a (a Mk 6:21b-39)

– tyran, který požírá lid, proti dobrému Králi, který ho krmí;
– špatný pastýř, který ubližuje ovcím a nestará se o jejich dobro, proti pečujícímu, krmícímu Pastýři;
– definitivním králem Adam: Herodes jako Adam, který s nevěstou jí, co nemá, ke zlému a k smrti; Pán jako nový Adam, který sytí svou nevěstu ze stromu života k životu

– srov. Mk 6:39-44; učedníci se podílí na krmení Božího lidu; skupiny po 50 a 100; srov. Ex 18:15-23

– v Ex 18 Mojžíš neschopný nést lid; vede lid v Exodu; pomocníci; skupiny po 50 a 100; Pán nese lid; vede v Exodu; má pomocníky; uspořádané stejně jako SZ Izrael; Pán jako větší Mojžíš a učedníci jako větší správci/pastýři lidu; eucharistické království

– v. 12-13 – „shromážděte, přiveďte dohromady, synagogujte … aby nic nebylo ztraceno“; a tak přináší chléb, rozptýlený Boží lid, až je ho 12 (plnost lidu); srov. 6:39; 11:52

– srov. Didaché 9:3-4: „[Při lámání:] Děkujeme ti, Otče náš, za život a poznání, jež jsi nám zjevil skrze svého Syna Ježíše; Tobě věčná sláva. Jako tento úlomek rozptýlený po horách byl sebrán v jedno, tak nechť je sebrána tvá církev ze všech končin země a dána do tvého království“