Písma nás vyučují vidět celý svůj život jako ústředním způsobem propojený nejen s Bohem, ale i s anděly a démony; vše, co děláme, je velmi „duchovní“. Jak ví většina křesťanů, Bůh nás vyzývá, ať si v tomto kontextu oblečeme Boží zbroj? Co to ale vlastně znamená? A jak tato zbroj souvisí s živým, vzkříšeným synem?

Kázáno v Karlových Varech 20. 10. 2024.

1. svědek: Epištola: Efezským 6:10-20

– anglikánský biskup mající potíže pokaždé, když adresuje téma; nemělo by nás vést k pověrčivosti, ale měli bychom se mít na pozoru před svým sekularismem; „principy pro život a životní filozofii“ schvalujeme a zastáváme, ale nakolik věříme, že život Církve je bojem proti démonům? (Zj 12 na Sv. Michaela)

– křesťanské usilování o jednotu, čistotu a růst komplikují nepřátelské duchovní mocnosti; Kristus je na kříži porazil (Ko 2:15) a byl vyvýšen i nad ně (Ef 1:20-22); poražené však neznamená „už ne nebezpečné“

– v. 10 – „nakonec“ – závěr listu, závěrečná pobídka, „toto si odneste“; „silte v Pánu a síle/nadvládě Jeho moci“ – Pán vládne a zjevuje svou moc skrze Církev, a tak máme dorůstat do dospělého, silného, církevního nového lidství

– srov. Ef 1:19-21 – touto mocí Kristův vzkříšený život zjevovaný na Církvi; stejné vyjádření i v Iz 40:25-26, kde Boží nesrovnatelná moc udržující nebesa

– v. 11 – „oblečte si celou výzbroj“ – oblékání už v Ef 4:22-24, křestní roucho se stává válečnou zbrojí; cílené „braní na sebe“:

– oblékáme Krista, který je podle SZ proroctví (a NZ obrazů) i Boží Válečník; a tak „Boží [Bohova] zbroj“, která napříč SZ nošená Bohem, aby se zastal lidu; srov. Ř 13:12=14; klíčové oblékání Krista, nových zvyků, nového lidství atd.

– „postavit“ – „stát“, srov. 11, 13, 14 (příbuzná, totožná slova) – obraz „kráčení“ nahrazen „stáním“; „stát na místě a nehnout se“ jako důležitá součást „ofenzivy“ Království

– „nástrahy“ = „metody“ a už v Ef 4:14 („nastražené cestě“), obvyklé způsoby („zaběhnuté triky“) Satanova jednání; řešení? – Ef 4:11-14, práce vedoucí církve a poslušnost vůči nim; „ďábel“ = „pomlouvač, žalobce“ takže často mají formu kousavých obžalob

– v. 12 – „krvi a tělu“ = idiom pro „proti lidem“ (např. Mt 16:17; zároveň: přijímáme Pánovo tělo a krev…); „proti vládám, autoritám …“ – v židovské i křesťanské tradici označení pro různé řády či sbory andělů, ať už padlé či nepadlé; andělský důraz napříč listem: Ef 1:21; 2:2; 3:10; 4:26-27

– „této temnoty“ – srov. Ef 5:11, (3-12), a tak „smilstvo, nečistota, chamtivost, nevděčnost“ atd. jako démonicky poháněné, a tak bychom měli čekat, že najdeme vzorce a systémy a fungování kultury, které k nim povedou

– v. 13 – „proto“ – opakovaný apel; nezahráváme si, nemáme klubík „zlepšení života“, ale zápasíme s démony; „všechno vykonat“ – „všechno“ předchozích kapitol: život manželů a rodičů a dětí a nadřízených, modlitba atd., zjevené i z: „v den zlý“ – „zlé dny“ už v Ef 5:15-16; ne výjimečná situace, ale zápas křesťanské každodennosti, každodenního disciplinovaného zápasu proti zlu a za sjednocení a oslavení všech věcí v Kristu

– v. 14-17 – než protokánon, srov.: Moudrost 5:15-17

– srov. Iz 11:1-10 (v. 5), uzdravení a sjednocení světa pod Mesiášovou vládou; 49:1-3 – Boží Syn (v toulci), který je Izrael, s mečem z úst; Iz 52:6-7 – Bůh přijde ke svému lidu a hlásá se evangelium Jeho vlády

– v. 14 – „opásáni na bedrech“ – připravenost pro kněžskou službu (v Ex 28:40+); později i válečníci, ale ústřední pro kněží; „Pravda“ napříč Ef evangelium a oblékání a proměna do Krista, který je Pravda (Ef 1:13; 4:21; 24-25; 5:9; 6:14)

– „pancíř spravedlnosti“ – v Iz 59:17 Boží smluvní věrnost, v 1. Te 5:8 „pancíř víry/věrnosti a lásky“; oboje máme cíleně oblékat (nestanou se náhodou), ale je zjevné, že nejde o přesné definice

– nicméně, v Iz 59:12-17 celá řada podobných motivů jako v. 14: lhaní, smluvní nevěra, chybí pravda a spravedlnost a přímluva, Bůh řeší; my čteme o pravdě, spravedlnosti a kněžské práci (přímluva); => mluvte pravdu, buďte věrní smlouvě, přimlouvejte se

– v. 15 – „nohy obuté v připravenosti evangelia“ („služba“ chybí); odkaz do Iz 52:6-10, kde Bůh přichází zachránit svůj lid a spása jde do národů; Boží vláda na Sionu/Boží Království se šíří do světa (jako např. v Iz 9); „evangelium pokoje“ – „pokoj“ už v Ef 4:3, kde usmiřující jednota Církve; rychlost ke smíření, jelikož Církev a evangelium věcí celosvětového smíření

– v. 16 – „štít víry“ – „když budeš mít velkou víru, nic se nestane“?; znovu, nemáme se snažit definovat (jelikož víra už v 1. Te 5 jako pancíř); velký římský „dveřní“ štít, potažený mokrou kůží, a tak šípy hasnou

– „hořící šípy“ v Písmu Boží doména: Ž 120:1-4; 7:10-14, kde Bůh naším štítem (jako jinde v Písmu) a má ohnivé šípy; Satanovy útoky se budou zdát jako Boží nelibost (srov. Jb), ale my máme ve víře a smluvní věrnosti věřit Božím zaslíbením a tomu, že je na naší straně; „toho Zlého“ – i „toho zlého“, běžné životní obtíže vedou k pochybnostem, ale my máme důvěřovat Bohu

– v. 17 – další odkaz do Iz 59:17; v 1. Te 5:8 „přilba naděje spasení“ (znovu nehledat definici); „spasení“ použité v Ef napříč Písmem označení pro Krista (Simeonovo „mé oči spatřily Tvou Záchranu“ atd., L 2:30); Pán Ježíš je Záchrana, být v Něm – či pod Ním – jako záchrana

– „meč Ducha“ – ozvěna Iz 49:2, (5-10+), Mesiáš, který je smlouvou k záchraně národům

– někteří: „jediná útočná zbraň“, až na to, že už „stát“ je Mesiášovou ofenzivou; obecně meč, konkrétněji dlouhý nůž na zabíjení a porcování zvířat, srov. Žd 4:12-16, kde obraz Slova, které nás porcuje, abychom byli spáleni na oltáři a vystoupili k Božímu trůnu; začínali a končíme kněžským dílem, církev a Mesiáš válčí kněžsky – uctíváním, příjímáním + slyšením + zpíváním + modlením + kázáním Božího Slova; srov. Sk 2:42, 46-47; slovo v kontextu Církve, jelikož směřováno všem, zatímco na expanzi jsou ustanoveni evangelisté (Ef 4:11)

– v. 18-20 – po dokončení zbroje přichází další zbraň: modlitba; „každou“ (= „všemi, všemi druhy“) + „modlitbou“ + „prosbou“ + „modlete“ + „s veškerou vytrvalostí“ + „s veškerou prosbou“ + „za všechny svaté“ = OPRAVDU HODNĚ se modlete; a to „duchem“ – nejen společně liturgicky, ale i samostatně v nitru

– „vytrvalost“ = „vytrvale věnovat pozornost; neustále se oddávat něčemu; neustále se soustředit na něco“; „bděte“ = „buďte bdělí, nespěte“; určitě ně jen metafora od člověka, u nějž máme záznamy o nocích probdělých na modlitbách (Sk 16:25; 2. Kor 11:27); ZÁSADNÍ důraz na modlitbu, srov. Sk 2:42, 46-47

– „za všechny svaté“ – za všechny (VŠECHNY!), kdo tvoří Pánovu Církev; „i za mne“ – Pavel i jako Kristův apoštol potřebuje modlitby, o co víc my ostatní?

– „aby mi bylo dáno slovo“ – Pavel, který nepřestává citovat Písma, si je vědom, že „nevymýšlí, ale dostává“ Slovo, a tak služebníci Slova potřebují modlitbu za slova; „abych směle oznámil … osmělil se, jak se náleží mluvit“ = „svobodně, směle, otevřeně“ – Pavel není zbabělec, ale je zde duchovní odpor, a dokud se církev nebude vytrvale a konkrétně a neustále modlit za službu Slova, lepší to nebude

– „oznámil tajemství“ napříč listem Bůh a pak Bůh skrze Pavla: Ef 1:9; 3:3, 5, 10; 5:32; 6:19 – Pavel tuto službu dělá, a to dlouho, a přece potřebuje modlitbu

– v. 20 – „posel v řetězech“ = „starší / velvyslanec“; Boží Království je ten druh království, kde vážení muži jsou odmítaní a trpící a v řetězech

– potřebujeme Kristovo povzbuzení a uzdravení – a ty přichází skrze Církev

2. svědek: Evangelium: Jan 4:46-54

– v. 46-47 – „přišel z Judska do Galileje“ – v evangeliích Judsko Pána odmítá, ale Galilea a Samaří Ho obecně přijímají

– srov. 4:39-46: Samařané přijímají, Galilea přijímá, kontrast vůči Judsku, srov. v. 3, 47, 54 – důraz na odchod z Judska, kde je Ježíš jakožto davidovský král narozený v Betlémě a Obyvatel Chrámu „domácí“ (v. 44); ukazuje na chrámový (a proto i církevní) důraz pasáže

– zároveň: v. 40, 43 – „dva dny“, příběh zasazený do „třetího dne“, měli bychom očekávat vzkříšení

– v. 46 – Kána je prvním ze 7 Janových „znamení“: 1) proměnění vody ve víno v Káně (J 2:1-11); 2) uzdravení úředníkova syna (J 4:46-54); 3) uzdravení paralytika u Bethesdy (bezprostředně následuje v J 5:1-15); 4) nakrmení 5000 (J 6:1-14); 5) kráčení po vodě (J 6:16-21); 6) uzdravení slepého (J 9:1-12); 7) vzkříšení Lazara (J 11:1-44); [8) Ježíšovo vzkříšení („znamení proroka Jonáše)]

– „znamení“ nejsou pointou sama o sobě, ale ukazují na něco většího a důležitějšího, a tak nás Jan sám vyzývá, ať skrze historickou událost hledíme dál, na hlubší a vznešenější pravdy

– v. 46 – připomínka Kány; měli bychom si vybavit: eucharistický zázrak, mesiášská hostina, křest (voda na obmývání); „Kána“ = „místo s rákosím“ – měli bychom slyšet „Rákosové moře“ a Exodus; třetí Pánovo znamení opět křestní/exodový zázrak uzdravení u vody u „brány, kterou vcházejí ovce“

– „byl tam Královský“ („úředník“ chybí); nemocný syn Toho, který je královský; „nemocný“ takto Lazar v J 11:2, který poté vzkříšen; měli bychom očekávat exodové vzkříšení

– „skoro“ – jen zde, kde umírá syn Královského, a tam, kde Pán předpovídá svou smrt a Ona se poté naplňuje (J 12:33 a 18:32); „umíral“ – jen zde a ohledně Pánovy smrti (J 11:51; 12:33; 18:32)

– „uzdravil“ – jen zde, v následujícím třetím znamení a v J 12:37-41, kde „uzdravení“ je duchovní skrze obrácení k Pánu; měli bychom očekávat křestní, exodové vzkříšení / uzdravení spojené se smrtí Páně

– „prosil ho, aby přišel“ = „prosil Ho, aby sestoupil“ – „sestoupení“ napříč J: Duch Svatý (x 2); andělé z nebes (x 2); „do Kafarnaum“ (x 4), lidé do vody (x 2), Pán (x 8); nebeské křestní ozvěny, zároveň Kafarnaum jako rybářská vesnice, kam se přiváží ryby, „Pánovo vlastní město“ a „Místo pokoje“

– v. 48 – „tu“ = „proto“; Pán směřuje muži poučku ohledně lidí obecně („neuvěříte“); úředník jako ztělesnění nevíry lidí, kteří potřebují vidět, jelikož přišel Ježíše požádat „na vlastní oči“ => Ježíš je ten, kdo mohl uzdravit „bez osobního setkání“

– a proto požehnaní Samařané, kteří věří na základě učení: J 4:39-42; srov. J 20:29-31 – a požehnaní my, kdo věříme na základě slova

– v. 49-50 – „zemře“ – znovu jen zde a Pán sám (J 4:49; 18:14; 19:7); „dítě“ – zde a pak obraz pro Pánovo vzkříšení (J 16:21); je tu syn Krále, který zemře – ale hle: „Žije!“

– „Jdi“ – muž věří, co „Pán“ řekl, a tak jde; zároveň v J jen: muž zde, cizoložnice, které je odpuštěno (J 8:11) a církev ztělesněná Marií Magdalénou (J 20:17); jdeme, protože věříme, že Syn žije že je nám odpuštěno; „uvěřil“ muž zde a apoštol Jan v J 20:8

– v. 51 – „vyšli naproti“ jen zde a u vzkříšení Lazara (J 11:20, 30; 12:18); „chlapec“ – už jsme viděli „dítě, syn, chlapec“ – různá označení, jelikož mladík zastupuje různé vzkříšené; zároveň trojí „žije, žije, žije“ (50, 51, 53), žije plně, žije životem třetího dne, žije v Trojjediném

– v. 52 – „začalo být lépe“ = „začal být lepší“ – ano, uzdravený, ale zároveň uzdravovaný a zlepšovaný; „hodinu, hodinu“ v tomto tvaru ještě v J 12:27, kdy Ježíš „přišel kvůli této hodině“, přišel uzdravit a zlepšit a dát „život, život, život“, a to skrze svou oběť a své vzkříšení, srov. J 10:10-11; „v jednu hodinu“ = „v sedmou hodinu“ – plnost, dokončenost, „Je dokonáno“ (J 19:30); „horečka“ či také „žár, chtíč, vášeň“; kdy? „včera“, tedy třetí den

– v. 53-54 – „uvěřil“ – muž znovu věří na základě slova, nyní ještě hlouběji; uzdraven nejen syn, ale i duše, a to spolu s „domem“; víra jako věc celých domů, a definitivně jako domu Božího („Dům Mého Otce“, J 14:2)

– Pán Ježíš jako 1) Královský Syn; 2) který se s námi ztotožňuje a trpí pro naše uzdravení; 3) zachraňuje nás křtem a Eucharistií; 4) vede nás v Exodu ze smrti a neznalosti a hříchu do života; 5) uzdravuje nás v Církvi, v Jeho Kafarnaum – Městě útěchy, kam sestupují Jeho andělé, Jeho Duch a On jako Chleba z nebes; 6) uzdravení se děje skrze Slovo atd. atd.