Společenství křesťanů je nadpřirozeným dílem Kristovy lásky; a apoštol Pavel zdůrazňuje, že toto dílo se děje, mimo jiné, skrze dávání almužen. A jednou z nejdůležitějších almužen, kterou máme dávat, je odpuštění.

Kázáno v Karlových Varech 16. 11. 2025.

1. svědek: Epištola: Filipským 1:3-11

– v. 3 – úvodní modlitba a díkůvzdání jako v mnoha dalších dopisech; srov. v. 1-2; „milost a pokoj“ od Otce a Syna přicházející v Duchu/jako Duch

– v. 3-5 – díkůvzdání za Filipské; radost z jejich služby a „podílu na evangeliu“, který, mimo jiné, v Fp 1:19; 4:14-19, praktické (finanční a modlitební) přičinění se na Pavlově díle

– „děkuji při každé vzpomínce“ – „vzpomínka“ = „[cílené] připomenutí“; Pavel cíleně si připomínající, aby za Filipské vzdával díky

– v. 4 – celá řada symfonických motivů Fp:
– „vždy“ = „neustále“ – Fp 1:4, kde „vždy se modlit“
– Fp 1:20, kde „vždy oslavován Kristus“ na našem těle (i utrpení)
– Fp 2:12, kde „vždy poslušní“ apoštolského učení
– Fp 4:4, kde se vždy „radovat v Pánu, radovat“
– => „Boží lid jako neustále se modlící, oslavující Krista ve svém soužení, poslušný apoštolského učení, a to s radostí“

– „s radostí“ – ústřední téma listu; Pavel ve vězení a v soužení od bratrů se špatnými úmysly (Fp 1:12-17); a nepřestává mluvit o radosti:

– 1:4 (radost z toho, že křesťané žijí křesťansky);

– 1:18 (radost, že se hlásá evangelium, i jestli „nečistě“);

– 1:23-25 (služba nejen víře, ale radosti ve víře);

– 2:2 (radost z jednoty církve);

– 2:16-18 (radost z věrného mučednictví);

– 2:28-29 (radost z uzdravení a věrné služby křesťanů);

– 3:1 (radost z Pána);

– 4:1 (radost ze svěřených oveček, ať pastýřů nebo rodičů);

– 4:4 (radost z Pána);

– 4:10 (radost z praktické pomoci křesťanů)

– a proto: radujte se!

– „v modlitbě“ – další ústřední téma:

– Fp 1:4, kde „v každé modlitbě se modlím s radostí“ – vršení důrazů („vždy + v každé + modlitbě + za všechny + modlím“) podobně jako v Ef 6:18;

– Fp 1:19 – „záchrana skrze modlitbu“, neboli „Filipští, zachraňte mě svou modlitbou“; kdybychom věřili, jak jinak bychom žili

– Fp 4:4-9 – „receptem“ na radost a pokoj, které přesahují chápání, je modlitba

– srov. vršení důrazů ve v. 6, kde „ve všem + oznamujte Bohu + v modlitbě + prosbě + děkování“; v. 9 – napodobujte Pavla, který „vždy + v každé + modlitbě + za všechny + modlím“ (Fp 1:4)

– v. 4-5 – „s radostí nad účastí na evangeliu“ – žádné „dílo“; „účast“ = „koinonia“, klíčové křesťanské slovo, které se vymyká definicím; jinde:

– 4 x [eucharistické] společenství církve (Sk 2:42; Ga 2:9; Žd 13:16; 1. J 1:7)

– 4x pomoc potřebným bratřím/spoluúčast v utrpení s nimi (Ř 15:26; 2. Kor 8:4; 9:13; Fm 1:6)

– 3 x společenství Církve s Trojjediným Bohem (1. J 1:3 x 2; 1. J 1:6)

– 2 x akt přijímání Pánova těla a krve (1. Kor 10:16×2)

– 2 x spojení církve s Kristem (1. Kor 1:9; kontr. 2. Kor 6:14)

– 2 x společenství Ducha s Církví (2. Kor 13:14; Fp 2:1)

– 1 x podílení věřících na Kristových utrpeních (Fp 3:10)

– ve Fp 1:5 „podíl na evangeliu“; Fp 2:1-2 „společenství Ducha“; Fp 3:9-10 společenství Kristových utrpení; něco mystického a nevyslovitelného, srov. Fp 1:8 a 11, kde milujeme a toužíme a konáme dobré skutky skrze Krista

– v. 5 – „od prvního dne až doposud“ – od chvíle, kdy evangelium přišlo do Filip, srov. Fp 4:15; Sk 16:12-15, 22-24 (kláda jako „pro jistotu“ mučidlo), 29-31; napříč listem jedinečná láska ke svérázným lidem se svéráznými příběhy, kteří vedeni do Kristova mystického společenství

– v. 6 – oblíbený verš na téma „zachování svatých“

– „jsem si jist“ = „jsem přesvědčený, důvěřuji“; napříč Fp ještě v 1:25, kde naděje, ale rozhodně ne vědění (srov. 1:20); příbuzné ve Fp vždy důvěra, spoléhání, ne jistota (Fp 1:14, 3:3-4), a poté podobně 2:24, kdy nemáme záznam, že by se tak stalo

– „začal … dokoná“ ještě v Ga 3:3-4, kde totožný jazyk jako varování

– srov. Fp 1:6 a 1:9-11, kde pro úspěch v onen den potřeba naše vytrvalost a dobré skutky, za něž je třeba se modlit; Fp 2:13 přichází po Fp 2:12 a před 2:14

– v. 6-7 – Pavlova důvěra, jelikož v. 7: „smýšlel“ – celostní „smýšlel-cítil“ (v Písmu 26, Fp 10) (Fp 1:7; 2:2, 2, 5; 3:15, 15, 19; 4:2, 10, 10), hluboce osobní, totožné slovo v Fp 4:2, 10 („stejně smýšlely, zájem o mne“)

– „vás mám v srdci“ nebo „mne máte v srdci“ – pravděpodobně oboje; utvrzení a důvěra, jelikož hluboké pouto nitra mezi Pavlem a Filipskými; srov. Ef 4:4-6

– srov. Ř 8:16 – „Duch svědčí spolu s naším [plurál] duchem [singulár], že jsme děti [plurál] Boží [singulár]“

– v. 8 – „toužím“ – silné, „vášnivě toužit“; napříč Písmem 9x:

– 6x křesťané po jiných křesťanech (Ř 1:11; 2. Kor 9:14; Fp 1:8; 2:26; 1. Te 3:6; 2. Tim 1:4);

– 1x křesťané po vzkříšení (2. Kor 5:2);

– 1 x křesťané po Božím Slově (1. Pt 2:2);

– A: 1 x Duch v nás (Jk 4:5b); Duchem daná, žárlivá tužba po ostatních křesťanech, Božím Slově a věčném životě v jejich plnosti

– v. 9-11 – modlitba, aby „Pavlovi vytoužení“ uspěli v životě a v poslední den; 1) rozhojňující se láska v poznání a vnímavosti; 2) rozpoznávání důležitého; 3) čistota a bezúhonnost; 4) ovoce dobrých skutků

– „rozhojňovala“ – ve Fp „láska“ (Fp 1:9), „chlubení Pavlem“ (Fp 1:26); Pavlovo zaopatření Filipskými (Fp 4:12, 12, 18); mystické společenství lásky projevující se praktickou podporou ve službě, srov. Fp 4:18, která je milou obětí Bohu; peníze ne jako opak „mysticismu lásky“, ale jako jeho nástroj

– „plní ovoce spravedlnosti ke chvále Boží“ – ozvěna Mt 5:16; kde „spravedlnost“ v Mt 6 (almužny, modlitba, půst)

– zároveň: „ovoce spravedlnosti“ v Fp 1:11; „plodná práce“ ve Fp 1:22 a „ovoce“ dávání ve Fp 4:17 (srov. „rozhojňující se láska v ovoci“ a „hromadící se ovoce“)

2. svědek: Evangelium: Matouš 18:21-35

– v. 21 – „tehdy“ – kontext Mt 18, „Církevní promluva“; Boží království patří dětem; máme se ujistit, že nesvedeme maličké k hříchu; pastýři mají hledat ovce a prosazovat církevní kázeň; srov. Mt 18:15-35

– v. 21 – jak má vypadat odpuštění „bratru“, tedy v církvi?; „sedmkrát“ – nemalý počet, rozhodně v souladu s Pánovým důrazem na opuštění

– v. 22 – známé a „musí být všude“, ale jedině v Mt; „sedmdesát sedmkrát“ = „sedmdesátkrát sedm“; ozvěna Dan 9:24-27, příchod Mesiáše, který přinese „usmíření“, je spojený se „sedmdesátkrát sedm“; Pán Ježíš je danielovský mesiáš a přichází naplnit Dan 9 a odpustit naše hříchy

– zároveň: Gen 4:17-25; Mesiáš přichází nejen odpustit hříchy, ale ustanovit jiný řád světa; je zde město/civilizace člověka, město násilí a msty, které zabíjí „bratry“ (Ábela), ale přichází nový Ábel, Kristus, aby toto město svrhl a místo něj ustanovil své, kde silou není pomsta, ale odpuštění

– „kolikrát“ v Mt 18:21, v Mt 23:37-38 a v L 13:34-35, kde soud nad Jeruzalémem; odpadlý Jeruzalém se stal ztělesněním kainovského „města člověka“, které zabije Ábela, ale bude zničeno a nahrazeno Královstvím

– v. 23 – „je podobné“ = „stalo se podobným“, ne „odvěká, neměnná pravda“, ale došlo zde ke změně, Dan 9 se naplňuje; „je podobné králi“ = „je podobné člověku, králi“ – Božímu království vládne člověk, Pán Ježíš; „chtěl [vyúčtování]“ – ještě v Mt 27:34, kde „Pán nechtěl pít“

– „chtěl provést vyúčtování s otroky“ v Písmu jen Mt 18:13, 14 a 25:19; Mt 18 a Mt 25:15-30 jako jediná místa, kde jsou v Písmu talenty; kde Pán dává spravovat a chce věrné správcovství, věrní vstupují do Království, nevěrní zavrženi; Židé nespravovali dobře velké bohatství Boha a biblického náboženství; bezprostřední kontext soud nad Jeruzalémem (Mt 23-25)

– v. 24-25 – 10 000 talentů = denní mzda za 165 000 let či 60 000 000 dní; „dlužník“ či „dlužil“ v Mt ještě v 6:12-15, „odpusť nám naše dluhy, jako jsme i my odpustili našim dlužníkům“; jak moc by nám doslovnější překlad pomohl se vztahovat lépe k penězům?

– „muž, ženu, dětmi, se vším“ – stejně nemůže stačit; „splatil svůj dluh“ = „dal/vrátil“, v Mt jen zde a v Mt 27:58, kdy Pilát „dal/vrátil“ Josefovi Ježíšovo tělo

– v. 26 – „měj trpělivost a vrátím“ – absurdní matematika, ale zároveň skutečná touha po nápravě a věčný závazek; „padl na zem“ v Mt 4:9 akt uctívání, zde a v Mt 21:44, kde „padnout“ na Pána Ježíše Krista, který je Kamenem Božího království; akt uctívání a stání a budování a spočinutí na Kristu

– „klaněl se Mu“ – v Mt malomocný (Mt 8:2), Jairos jako bezmocný s mrtvou dcerou (Mt 9:18), Kenaánka vyznávající svou „psovitost“ (Mt 15:25); pokání, snaha o nápravu, věčný závazek, uctívání v pokoření a uvědomění vlastní špíny, mrtvosti, bezmoci a nehodnosti

– v. 27 – „slitoval se Pán“ = (jedno z mnoha) „byl pohnut niterným soucitem“; „propustil“ ještě v Mt 27:26, kde propuštěn Barabáš, jelikož Pán umírá místo něj

– v. 28 – „100 denárů“ – mzda za 100 dní, zlomek jemu odpuštěného dluhu; „popadl“ – ještě Herodes Jana (Mt 14:3); mezi odsouzené patří celý Jeruzalémský establishment

– v. 29-30 – totožná prosba jako v. 26, ale nevyslyšena

– v. 31 – „velmi zarmoutili“ ještě v Mt 17:22-23; kde „velký zármutek“ věcí Pánovy smrti, která je k odpuštění; zde spojeno s odpuštěním; „co se přihodilo“ = „co se stalo“ zde; Boží odpuštění, které je ochotně dané, ale poté promrhané hříšnou reakcí; dále v Mt 27:54, kde je Boží odpuštění dané; a v Mt 28:11-15, kde je promrhané hříšnou reakcí

– v. 32-33 – „zavolal“ – jediný, kdo v Mt „zavolal“, je Pán (Mt 10:1; 15:10, 32; 18:2, 32; 20:25); „otroku“ zde a u talentů v Mt 25(:21, 23, 26), stejně jako „zlý“ (Mt 25:26)

– „dluh“ – jen zde, v Ř 13:7 („dejte každému, co mu náleží“) a v 1. Kor 7:3 („manžel plní manželce, co jí náleží“); „dluh“ jako nesplněná povinnost, kterou dotyčný měl vůči Kristu

– „měl ses“ – zde, v Mt 23:23 a v Mt 25:27; povinností, kterou dlužíme: milosrdně odpouštět (zde), žít podle Zákona v právu, milosrdenství, věrnosti a dávání desátků (Mt 23) a věrném správcovství (Mt 25:27)

– v. 34 – „rozhněval“ – stejně jako král v Mt 22:7, kde důsledkem zboření Jeruzaléma, který odmítl Mesiáše; „předal ho“ – v Mt 25:14 (talenty), a když „vydán“ Pán k ukřižování (Mt 27:26); Pánovi mučitelé (a nevěrní správci talentů) budou sami vydáni mučení, přičemž v Mt úděl démonů (Mt 8:29)

– „celý dluh“ – totožné jako v Mt 18:30b; „Oko za oko, zub za zub“; připomínka Mt 6:14-15

– v. 35 – závěrečné varování; jednání Otce vůči těm, kteří mají „bratry“, neboli vůči křesťanům; „učiní vám“ ještě v Mt 21:40, kde tak „učiní“ vinařům, kteří zabili syna; „ze srdce“ – skutečně, upřímně

– a proto, buď opuštění, nebo řešení Mt 18:15-20, aby mohlo být odpuštění; neřešení a neodpuštění zásadně ubližuje všem