Matoušův rodokmen Pána Ježíše Krista nám Pána
vykresluje jako Boha Izraele a jako dokonalého Izraelce. A tak vidíme, že Pán Ježíš Kristus přišel v plnosti času, aby vzal Boží lid k dospělosti; abychom v Něm a skrze Něj získali dědictví Božích dětí.

Kázáno v Karlových Varech 28. 12. 2025.

1. svědek: Epištola: Ga 4:1-7

– v. 1 – „říkám tedy“: pokračování argumentu, od Ga 3:23-4:9; v Kristu jsme všichni Abrahamův lid, a to lid dovedený k dospělosti; Boží děti už dříve: Ex 4:22; Dt 14:1; a proto ne přechod z otroctví do dětství (ne adopce otroka), ale dospění; srov. Ef 4:11-15; Žd 2:10

– v. 1-3 – náš Otec (!, ne Vlastník, další důraz na dětství) ustanovil vychovatele, který nás vedl k dospělosti: zákon (Ga 3:24) a celé staré fungování světa (Ga 4:8-9), protože do „živlů“ zjevně patří i „tolerované“ pohanství uctívání duchovních bytostí, kterém svěřené živly, národy atd.

– srov. Sk 17:29-31; 14:15-16; lidstvo ztělesněné v Božím lidu, který je ztělesněn v Kristu, dospělo, a tak už je plně zodpovědné

– v. 4-5 – „plnost času“ jako věc naší minulosti, proto tak zásadní eschatologický jazyk „konce světa“ atd. v NZ, protože se naplnil čas a přišel nový svět

– „vyslal svého Syna“ – když odhlédneme od trojiční teologie, Boží syn je Adam (L 3:38); v plnosti času Bůh posílá nového Adama

– „narozeného pod zákonem“ – srov. Ga 3:23, takže do stejného místa, kde jsme jako Boží lid/lidstvo byli, aby nás vzal dál

– „vykoupil“ – ještě v Ga 3:13; Ef 5:16; 4:5 – „vykoupení“ ve smyslu plného využití; „vykoupili rohlíky“ – Pánovo vykoupení nás nás dokonale zachraňuje z kletby a vede nás k plnosti oslaveného lidství

– v. 6 – „Bůh vyslal Ducha“, srov. 4:4; Otec posílající Syna a Ducha, trojiční dílo; „do našich srdcí“ – v Duchu vylita do našich srdcí Boží láska (Ř 5:5)

– v. 5-7 – a tak přijímáme výsady dospělého synovství: nevládne nad námi vychovatel, ale řídí nás to, co nás naučil; uplatňujeme jako Synové skrze Syna a dědicové skrze Boha

– důvěrný přístup k Bohu „v duchu Jeho Syna“: Duch Svatý ale i vyjádření Božího zalíbení v nás, „Toto je můj milovaný“; „Abba“ – definováno v Mk 14:36, „Abba“ jako getsemanské volání

2. svědek: Evangelium: Mt 1:18-25

– srov. Pánův rodokmen (v. 1-2, 16); „Genesis“ Ježíše Krista, to samé v. 18

– v. 1-2 – „Syn Davidův“ – Mesiáš, královský titul, ozvěna davidovské smlouvy vládce, který bude na trůnu navěky, větší Šalomoun; „Syn Abrahamův“ – nový zázračný syn, obětovaný jako Izák, Abrahamovo símě, ten který bude dělicí čárou požehnání a kletby národů a kterému budou patřit všechny národy

– zároveň chiasmus JK-D-A-A (v. 2)-D (v. 6)-JK (v. 16); Ježíš jako Alfa a Omega, jako Otec Izraele i Syn, jako Praotec Izraele (Izrael je Boží syn, Ex 4:22-23), tedy Bůh, a jako dokonalý Izraelec; srov. Iz 11:1, 10, kde kořen i výhonek Jišajův atd.

– v. 16-17 – další Jákobův syn Josef, který je spravedlivý a zbožný;
– dalšího Josef, který má sny, který kvůli nim určitě vysmívaný;
– další Josef, který kvůli snům a na základě klamu odchází do Egypta, a tak nakonec zachraňuje Boží lid;
– další Josef, který ctí Boha svou sexuální čistotou;
– další Josef, který je královský (Egypt) a „Syn Davidův“ (v. 20);
– další Josef, který dává světu chléb (života)

– v. 18-20 – Matouš nám neříká rozsáhle o zvěstování, protože nám už připomněl zázračné dítě Izáka (a jeho zvěstování), a už nám řekl, že je tu nové stvoření, nová Genesis

– v. 19 – „spravedlivý A“ – zákonné zasnoubení zrušitelné jedině smrtí či rozvodem; co se děje? „nechtěl vystavit“ – „hanba“ chybí; Josef nedělá scénu, jelikož je „spravedlivý“; přičemž milosrdenství vždycky bylo součástí zákona; srov. Dt 6:25; L 1:6; Mt 23:23

– co se děje? 1) podezření z průkazné nevěry (Zlatoústý, Augustin); 2) zmatení, jelikož Josef nedokáže věřit v nevěru a soudí spravedlivě bez podezření (Jeroným); 3) úcta a nehodnost Josefa – věří, že početí z Ducha (1:18), a musí být přesvědčen překonat strach (1:20) (Akvinský, Bernard)

– „počato z Ducha“ – jak to má být vysvětlení?; srov. Ga 4:22-23, 29 – v 1. století validní argument, že Izák byl z Ducha, a proto i velký zázračný Izák z Ducha

– v. 21 – „dáš mu jméno Ježíš“ – i jméno Izák přišlo od Boha jako odpověď na pochybnosti (Gen 17:15-19)

– Ježíš = „Hospodin je záchrana“ či „Hospodin zachraňuje“, neboť „On vysvobodí svůj lid“; „Hospodin“ = „On“, odkaz do Ž 130:7-8; ten, který se rodí, je Hospodin; potvrzeno i v Mt 1:23; Hospodin přichází ne proto, aby nám jen odpustil, ale aby nás skutečně vysvobodil; zároveň větší Jozue osvobozující do jedinečnější zaslíbené země

– v. 22-23 – „událo, aby se naplnilo“ – formule napříč Mt (2:15, 23; 4:14; 8:17; 12:17; 13:35; 21:4; 26:56; 27:35); „co bylo řečeno“ – formule napříč Mt (2:15, 17, 23; 4:14; 8:17; 12:17; 13:35; 21:4; 22:31; 24:15; 27:9; 27:35); Boží svrchované řízení v historii, kontinuita Božího zjevení

– v. 23 – naplnění Iz 7:14; explicitní hlásání Pánova božství; původní naplnění za Chizkijáše, a tak náš Matouš učí číst alegoricky/symfonicky/typologicky; „Bůh s námi“ – eklesiasticky v církevní správě (Mt 18:20; 28:20) i eucharisticky (Mt 26:26)

– v. 24-25 – „dokud neporodila“ – neznamená, že poznal poté; srov. 2. S 6:23 LXX; J 9:18; 1. Tim 4:13; Matouš pouze zdůrazňuje, že k ničemu skutečně nedošlo

– v. 22-25 – a on nás skutečně zachránil