Když věnujeme pozornost slovům Písma, vidíme, že rodokmeny Pána Ježíše Krista Ho vykreslují jako Boha Izraele, který přichází jako nový Adam, aby nás dovedl do plnosti dospělého lidství, aby nás dokonale vykoupil z kletby, aby nám hříchy nejen odpustil, ale aby nás od nich vysvobodil.

Kázáno v Karlových Varech 29. 12. 2024.

 

1. svědek: Epištola: Ga 4:1-7
– v. 1 – „říkám tedy“: pokračování argumentu, od Ga 3:23-4:9; v Kristu jsme všichni Abrahamův lid, a to lid dovedený k dospělosti; Boží děti už dříve: Ex 4:22; Dt 14:1; a proto ne přechod z otroctví do dětství (ne adopce otroka), ale dospění; srov. Ef 4:11-15; Žd 2:10

– v. 1-3 – náš Otec (!, ne Vlastník, další důraz na dětství) ustanovil vychovatele, který nás vedl k dospělosti: zákon (Ga 3:24) a celé staré fungování světa (Ga 4:8-9), protože do „živlů“ zjevně patří i „tolerované“ pohanství uctívání duchovních bytostí, kterém svěřené živly, národy atd.

– srov. Sk 17:29-31; 14:15-16; lidstvo ztělesněné v Božím lidu, který je ztělesněn v Kristu, dospělo, a tak už je plně zodpovědné

– v. 4-5 – „plnost času“ jako věc naší minulosti, proto tak zásadní eschatologický jazyk „konce světa“ atd. v NZ, protože se naplnil čas a přišel nový svět

– „vyslal svého Syna“ – když odhlédneme od trojiční teologie, Boží syn je Adam (L 3:38); v plnosti času Bůh posílá nového Adama;

– „narozeného pod zákonem“ – srov. Ga 3:23, takže do stejného místa, kde jsme jako Boží lid/lidstvo byli, aby nás vzal dál

– „narozeného z ženy“ – proč ne prostě „jako člověka“, „z židovské matky, která má v rodokmenu pohany, z rodu Davidova“ atd.?; chiasmus: Syna – pod zákonem – vykoupil – pod zákonem – abychom byli syny; tím, čím Syn je od přirozenosti, my jsme činěni milostí

– zároveň: když někde máme Adama a „ženu“, máme Evu; další chiasmus: Staré stvoření – Adam – žena Eva – pád – žena Marie/Církev – Adam Ježíš – Nové stvoření

– „vykoupil“ – ještě v Ga 3:13; Ef 5:16; 4:5 – „vykoupení“ ve smyslu plného využití; Pánovo vykoupení nás nás dokonale zachraňuje z kletby a vede nás k plnosti oslaveného lidství

– v. 6 – „Bůh vyslal Ducha“, srov. 4:4; Otec posílající Syna a Ducha, trojiční dílo; „do našich srdcí“ – v Duchu vylita do našich srdcí Boží láska (Ř 5:5)

– v. 5-7 – a tak přijímáme výsady dospělého synovství: nevládne nad námi vychovatel, ale řídí nás to, co nás naučil; uplatňujeme jako Synové skrze Syna a dědicové skrze Boha

– důvěrný přístup k Bohu „v duchu Jeho Syna“: Duch Svatý ale i vyjádření Božího zalíbení v nás, „Toto je můj milovaný“; „Abba“ – definováno v Mk 14:36, „Abba“ jako getsemanské volání; ano, dědictví světa, nového, obnoveného stvoření, ale skrze spojení s trpícím Kristem

2. svědek: Evangelium: Mt 1:18-25

– srov. Pánův rodokmen (v. 1-2, 16); „Genesis“ Ježíše Krista, to samé v. 18

– v. 1-2 – „Syn Davidův“ – Mesiáš, královský titul, ozvěna davidovské smlouvy vládce, který bude na trůnu navěky, větší Šalomoun; „Syn Abrahamův“ – nový zázračný syn, obětovaný jako Izák, Abrahamovo símě, ten který bude dělicí čárou požehnání a kletby národů a kterému budou patřit všechny národy

– zároveň chiasmus JK-D-A-A (v. 2)-D (v. 6)-JK (v. 16); Ježíš jako Alfa a Omega, jako Otec Izraele i Syn, jako Praotec Izraele (Izrael je Boží syn, Ex 4:22-23), tedy Bůh, a jako dokonalý Izraelec; srov. Iz 11:1, 10, kde kořen i výhonek Jišajův atd.

– v. 16-17 – další Jákobův syn Josef, který je spravedlivý a zbožný;
– dalšího Josef, který má sny, který kvůli nim určitě vysmívaný;
– další Josef, který kvůli snům a na základě klamu odchází do Egypta, a tak nakonec zachraňuje Boží lid;
– další Josef, který ctí Boha svou sexuální čistotou;
– další Josef, který je královský (Egypt) a „Syn Davidův“ (v. 20);
– další Josef, který dává světu chléb (života)

– v. 18-20 – Matouš nám neříká rozsáhle o zvěstování, protože nám už připomněl zázračné dítě Izáka (a jeho zvěstování), a už nám řekl, že je tu nové stvoření, nová Genesis

– v. 19 – „spravedlivý A“ – zákonné zasnoubení zrušitelné jedině smrtí či rozvodem; co se děje? „nechtěl vystavit“ – „hanba“ chybí; Josef nedělá scénu, jelikož je „spravedlivý“; přičemž milosrdenství vždycky bylo součástí zákona; srov. Dt 6:25; L 1:6; Mt 23:23

– co se děje? 1) podezření z průkazné nevěry (Zlatoústý, Augustin); 2) zmatení, jelikož Josef nedokáže věřit v nevěru a soudí spravedlivě bez podezření (Jeroným); 3) úcta a nehodnost Josefa – věří, že početí z Ducha (1:18), a musí být přesvědčen překonat strach (1:20) (Akvinský, Bernard)

– „počato z Ducha“ – jak to má být vysvětlení?; srov. Ga 4:22-23, 29 – v 1. století validní argument, že Izák byl z Ducha, a proto i velký zázračný Izák z Ducha

– v. 21 – „dáš mu jméno Ježíš“ – i jméno Izák přišlo od Boha jako odpověď na pochybnosti (Gen 17:15-19)

– Ježíš = „Hospodin je záchrana“ či „Hospodin zachraňuje“, neboť „On vysvobodí svůj lid“; „Hospodin“ = „On“, odkaz do Ž 130:7-8; ten, který se rodí, je Hospodin; potvrzeno i v Mt 1:23; Hospodin přichází ne proto, aby nám jen odpustil, ale aby nás skutečně vysvobodil; zároveň větší Jozue osvobozující do jedinečnější zaslíbené země

– v. 22-23 – „událo, aby se naplnilo“ – formule napříč Mt (2:15, 23; 4:14; 8:17; 12:17; 13:35; 21:4; 26:56; 27:35); „co bylo řečeno“ – formule napříč Mt (2:15, 17, 23; 4:14; 8:17; 12:17; 13:35; 21:4; 22:31; 24:15; 27:9; 27:35); Boží svrchované řízení v historii, kontinuita Božího zjevení

– v. 23 – naplnění Iz 7:14; explicitní hlásání Pánova božství; původní naplnění za Chizkijáše, a tak náš Matouš učí číst alegoricky/symfonicky/typologicky; „Bůh s námi“ – eklesiasticky v církevní správě (Mt 18:20; 28:20) i eucharisticky (Mt 26:26)

– v. 24-25 – „dokud neporodila“ – neznamená, že poznal poté; srov. 2. S 6:23 LXX; J 9:18; 1. Tim 4:13; Matouš pouze zdůrazňuje, že k ničemu skutečně nedošlo

– v. 22-25 – a on nás skutečně zachránil, zachraňuje a zachrání; zachránil nás, když přišel, zachraňuje nás, když přichází a zachrání nás, až přijde; a v tom všem zůstává Bůh s námi