Pán Ježíš Kristus byl na svou službu připraven svými pokušeními v pustině. A i v životech těch, kteří následují trpícího Mesiáše, vždycky budou soužení, vždycky v nich budou pokušení. A jsou něčím, co nemáme promrhat, ale co máme využít, abychom díky nim dorůstali k dospělosti.

Kázáno v Karlových Varech 9. 3. 2025.

1. svědek: Epištola: 2. Kor 6:1–10

– v. 1 – kontext: 5:17-6:1; služebníci (apoštolové/vedoucí) naléhající „dejte se smířit s Bohem“; „Boží spolupracovníci“ – spása lidí jako „spolupráce s Bohem“; nic nemění na tom, že spása je Boží nezasloužený dar

– v. 1-2 – Boží milost lze „přijmout nadarmo“ tak, aby nebyla k „záchraně“; nečteme nic o „ve skutečnosti nepřijetí“; srov. Ga 5:4; je možné přijmout milost záchrany, ale nakonec nebýt zachráněn; útěcha učení o odpadnutí, jelikož žádné „Co když jsem nepřijal“

– v. 2 – srov. Iz 49:8 (LXX), 49:5-10 – v. 5, Otrok od lůna matky, Hospodinem ctěný; v. 6, izraelský Mesiáš přináší spásu celému světu; v. 7, Mesiáš odmítaný, ale pak Mu slouží králové; v. 8, Mesiáš sám je smlouvou; v. 9-10 – Mesiáš pase zachraňuje z temnoty, pase lid, a kdo k němu přijde, nebude hladovět ani žíznit

– zároveň naléhavost záchrany „nyní“ (!!!); teď se smiřte, teď se podřiďte, teď napravte své životy; nikomu z nás není dán zítřek ani další hodina

– „vítaný čas“ – „přijatelný“, jazyk spojený s oběťmi; smíření s Bohem/pokání jako oběť; totožné slovo v Ř 15:16; 1. Pt 2:5; obecný koncept např. v Ž 51:19

– v. 3 – náležitý život služebníků (a křesťanů obecně) chrání službu Boží smiřující spolupráce: náležitý život a ochota odložit výsady; srov. 1. Kor 8:12-13; 9:12; 10:33; Ř 14:13, 15

– v. 4-5 – v. 4 – „ve všem“ = „ale ve všem“; „představujeme“ = „dosvědčujeme“ jako Boží služebníci; pravá Boží služba se projevuje protivenstvími a ctnostmi; srov. 2. Kor 11:23-30, dosvědčování skrze zjevování Kristova ukřižovaného života, srov. 2. Kor 12:10; 13:4; Ko 1:24; totožný výčet utrpení jako v 2. Kor 11, a proto stručněji

– „služebníci“ = „diakonoi“ = „diákoni“ – (tak jako v 11:23, ale i 1. Tim 3:12); Písmo nám nedává ostré rozlišení úřadů, a proto dovozování z role, která zastávána; lingvistické spory, jestli presbyter/správce/kněz/biskup bezpředmětné, jde o úlohu

– v. 6-7 – ctnosti a osvědčený život; přemítání na modlitbě, jak se můžeme více podobat; „čistota“ – srov. 2. Kor 11:2, věrnost Kristu a čistá, ctnostná mysl

– „poznání“ – v 1. Kor (8; 13 atd.) Pavel varuje před pýchou, ale poznání přesto nutné a náležité, jestliže vede k lásce; „Poznání kvůli poznání je pýcha; poznání, abych podle něj žil, je moudrost; poznání, abych pomáhal druhým je láska“ – Baxter

– „trpělivost“ – dlouhá ochota znovu a znovu snášet reálné hříchy a slabosti druhých; „dobrota“ = také „užitečnost“, cílená snaha být ku prospěchu druhým

– „láska bez přetvářky“ – „láska“ (1. Kor 13) „bez pokrytectví“, spolehlivost, integrita;

– v. 7 – Boží moc konající skrze Slovo a církevní kázeň; potvrzení: „zbroj“ = „zbraně“ v 2. Kor 10:3-6

– v. 8-10 – „pomluvu … svůdcové“ – srov. Mt 5:11 („když vás budou tupit a pronásledovat“), i praví služebníci (či především oni) mají celou řadu Kritiků; celkem 7 kritik, takže „plnost protivenství“ naplňující se na Církvi a jejích předácích

– srov. 2. Kor 4:5-12 – sebezapření a umírání pro život, Život zjevovaný skrze umírání; paradoxní logika inkarnace, srov. Fp 2:6-11; řada paralel s blahoslavenstvími v Mt 5:
– „zarmucovaní, ale radující“ – „blahoslavení plačící“;
– „chudí, ale zbohacující“ – „blahoslavení chudí, neboť jejich je království“;
– „nic nemající, vše vlastnící“ – „blahoslavení tiší/ponížení, neboť dostanou zemi“;

– v. 9 – „umírající“ – v 2. Kor jen zde a 2. Kor 5:14-15, takže opět důraz na Kristův trpící život v nás

– „trestaní“ = „vychovávaní“, ale ne usmrcování (odkaz do 1. Kor 11:32, kde kázeň a někteří umírají)

– „zarmucovaní“ – v 2. Kor zde a všude jinde kvůli hříchu; „všechno vlastníci“ = „všechno pevně držící“ – ozvěna toho, že církev/Kristus drží všechno pohromadě svým životem a uctíváním

– vzor pro nás:

– zarmucovaní (hřích, zlo, odpadlictví) – radující (Krista mající, Boha zakoušející)
– chudí (jen málo mající) – zbohacující (sdílející nejvzácnější poklad)
– nic nemající (mohou se vzdát všeho) – všechno vlastnící (v Kristu, který má vše)

2. svědek: Evangelium: Mt 4:1–11

– v. 1 – „tehdy“ – srov. Mt 3:16-4:1; po Otcově dosvědčení, že Pán je Izajášovským Mesiášem (např. Iz 42:1); ale hlavně: je Božím milovaným Synem (tak jako Izrael; srov. Ex 4:22)

– „aby byl pokoušen“ – Duch vede do zkoušek, aby se Pán osvědčil a dospěl pro službu, srov. Jk 1:2-5 (jestli Ježíš potřeboval, potřebujeme i my) a osvědčil se jako dokonalý Izraelec a Izrael

– 1) Boží Syn: Mt 3:17; Ex 4:22
2) pokušení předchází křest: Mt 3:13-17; 1. Kor 10:1-5;
3) Izrael čtyřicet let v pustině a čtyřicet dní průzkumníci v zaslíbené zemi; Pán pokoušen čtyřicet dní a nocí;
4) Izrael v pustině selhal skrze neposlušnost a (mimo jiné) dožadování se egyptských jídel, Pán vítězí skrze poslušnost a půst;
5) Pán odpovídá na pokušení z Dt 8:3 (selhání Izraele v půstu) citací Dt 6:16; 6:13, připomínka období v pustině; varování proti neposlušnosti, Boží zaopatření v pustině

– Pán jako shrnutí dějin Izraele: rodí se do „Egypta“, kde král zabíjí děti; odchází z něj; prochází Jordánem; Duch jako oblakový sloup Ho vede do pustiny, je čtyřicet let/dní pokoušen…

– Satan Pán pokouší, ať se odvrátí od utrpení (skrze které dospělost, Žd 2:10), ať se – tak jako Adam – natáhne po zaslíbeném požehnání dříve a jinak, než jak Bůh určil; stejně i později Petr v Mt 16:21, a tak nazván Satanem (Mt 16:23)

– pokušení stejná jako adamovská, srov. 1. J 2:16 (Gen 3:6): žádost těla (hlad), pýcha (důkazní zázrak), žádost oči („ukázal mu království“); přemožena skrze Slovo v těle, které se drží Slova, a tak jsme skrze držení se Slova a Slova uschopněni přemáhat ďábla

– v. 2 – „čtyřicet a čtyřicet“ – zdůraznění, číslo 40 jako test, soužení:
– např. potopa (Gen 7:4, 17), Ježíš jako větší Noe;
– Mojžíšův půst na Sinaji (Ex 34:28), Ježíš jako větší Mojžíš, který se přimlouvá za lid, aby ho Bůh nezničil, a po půstu přináší vyučování z hory (Desatero a Kázání na hoře);
– cesta Izraele pouští (Dt 8:2), Pán jako dokonalý Izrael a Izraelec;
– špioni v Kenaánu (Num 14:34), Pán Ježíš jako dokonalý dobyvatel;
– útisk Izraele Pelištějci (Sd 13:1-2) před narozením Samsona, Pán Ježíš jako dokonalý zázračný Syn a Duchem pomazaný Bojovník;
– Elijášův půst (1. Kr 19:8); Pán Ježíš jako větší Boží prorok, který zachraňuje Boží ostatek, bojuje proti modlářství, sesílá oheň z nebes a vystupuje na nebesa;

– Jonášův „limit“ daný Ninive (Jon 3:4), Pán Ježíš jako větší Jonáš, vzkříšený prorok poslaný k Božím nepřátelům…

– v. 3-10 – „Jsi-li Syn Boží“ – zpochybňování pravdy křtu (Mt 3:17), dodnes – „Opravdu jsi křesťan? Opravdu ti Bůh ve křtu řekl…?“; starý Satanův trik, který v Písmu, a my dnes vymýšlíme teologie, proč legitimní

– zároveň obecnější zpochybňování Božího Slova (adamovský motiv); „opravdu vám Bůh zakázal…“ (Gen 3:1); Poslední Adam však nepochybuje

– Pán Ježíš jako Boží Syn i v adamovském smyslu:
1) Adam selhal v Zahradě, a tak ze světa udělal pustinu; Ježíš uspěl v pustině, a tak z celého světa dělá zahradu
2) Adam selhal jedením, Kristus vítězí půstem
3) v Kristu nový Izrael i nové lidstvo, které se nepodřizuje Satanu, ale kárá a poráží ho; zkoušky nás posilují pro boj a jsou pro naše dobro

– progrese Satanových pokušení „pustina – Chrám – hora“ odpovídá struktuře evangelia; Pán začíná v pustině – přichází do Chrámu v Jeruzalémě – vítězí na golgotské hoře a posílá učedníky z hory; shrnutí celého evangelia, „Kristovo zestručněné vítězství“ podle Matouše; Kristus vítězní nyní, vítězí i na kříži potvrzuje satanské pokoušení v Mt 27:40-43

– Pánovo pokušení zároveň odpovídá pokušení Izraele:
1) Izrael po svém křtu (Ex 14) reptá, že nemá jídlo, a Bůh sesílá manu (Ex 16), srov. Dt 8:2-3, a Pán má udělat chleby;
2) Izrael „zkouší Hospodina“ u Massy a Meriby (Ex 17:5-7), srov. Dt 6:16, a Pán má zkoušet Hospodina;
3) Boží lid se u Hory (Sínaje) klaní teleti (Ex 32), Pán se má na hoře poklonit Satanovi; srov. Dt 6:13-16; Pán důvěřuje Bohu, že Mu dá chléb ve svůj čas, odmítá Ho pokoušet, a nemodlaří, a tak je pravý Izraelec, který napravuje hříchy lidu

– v. 5-6 – Satan má své verše, Mesiášské proroctví Ž 91:11-13, kde se – ironicky – mluví o porážce Satana; lež se dokáže ohánět Biblí, ale nikdy ne celou a pravým významem; původně Ž 91 hovoří o důvěře a víře v Boží ochranu; aplikace zkoušení Boha jde proti Dt 6:16; domýšlivost není známkou velké víry, ale pošetilosti a nevíry

– Satan se cíleně vyhýbá v. 13, tedy ozvěně protoevangelia (Gen 3:15)

– v. 8 – zde „velmi vysoká hora“, kde království světa, poté v Mt 17:1, kde Hora proměnění, a tak kontrast slávy světa, která je pokušitelská a Satanova, proti Kristově všepřevyšující slávě; „ukázal mu“ ještě v Mt 16:21; Satan láká na pozemskou slávu, Pán Ježíš vede k následování Jeho sebezapření a utrpení ke slávě

– všechna tři pokušení se naplňují:

1) Pán mění nás, kteří jsme měli kamenná srdce, v živý chléb církve, zatímco chléb, který nedokázal dát život (jako kámen) mění v životadárný chléb eucharistie
2) proroctví Ž 91 se naplňuje, a tak je had zničen, ale Syn zachráněn od smrti

3) Pán Ježíš vládne nad všemi národy (Mt 28:18-20)

– v. 11 – Pán Ježíš jako větší Elijáš, srov. 1. Kr 19:4-7; zároveň předzvěst vítězného kříže, kde Mu „sloužily“ ženy (Mt 27:55)

– jestli Boží Syn, Adam, Izrael, Izraelec atd. prochází zkouškami a útoky, my jako Jeho tělo budeme taky (jak jsme viděli u Pavla)

– Jak obstát?;
1) mít se na stráži;

2) nepochybovat o svém křtu a o tom, co nám v něm Bůh řekl

2) správně Slovem, Písmem; ale také/především Slovem, které vychází z Božích úst a je Chleba;

3) skrze důvěru v Bohu, a nepokoušení, a skrze uctívání pravého Boha

– a pak od nás ďábel musí utéct (Jk 4:7); i k nám přistoupí andělé a budou nám pomáhat