Církev má být rodinou, která spolu v oddanosti, lásce a úctě prochází souženími i radostmi. Aby něco takového ale bylo možné, v jejím středu musí stát Pánův stůl. Právě u něj se setkáváme s novým stvořením, s očištěním od hříchu a smrti, s radostí svatební hostiny Toho, který je Život.
Kázáno v Karlových Varech 19. 1. 2025.
1. svědek: Epištola: Ř 12:6-16
– v. 6 – pokračování toho, jak být kněžským lidem a chrámem; srov. v. 1-5; tak, že nebudeme moudří ve svých očích, ale pokorně a vděčně přijmeme svou úlohu v Církvi
– „dar milosti“ – („charismata“) nezasloužené Boží dary církvi, ale přesto máme usilovat je pěstovat a růst v nich pro dobro druhých; srov. 1. Tim 4:14; 2. Tim 1:6; stručně:
– proroctví jako hlásání/vyučování v souladu s Vírou; ať už vyučování nebo zjevení, vždy v souladu se vším ostatním, jelikož Boží zjevení nerozdělitelný celek; „souhlas s vírou“ – i = „podle analogie víry“; apoštolské učení jako míra k poměřování všeho ostatního
– v. 7 – někdo diákonsky, prakticky obdarovaný; někdo obdarovaný ve vyučování – a je v pořádku, když je to jen jedno z toho: oko nemusí i čichat
– v. 8 – „povzbuzuje“ = „napomíná, povzbuzuje, kárá, varuje“, neoddělitelné, ne jen prázdný pozitivismus; „dává“ – pro někoho je snazší dávat a sdílet se „upřímně“ či s nerozdělenou myslí
– „stojí v čele“ = „řídí, vládne, stojí vpředu“, „horlivý“ = „přičinlivě, se zápalem“; „prokazuje milosrdenství“ = soucit, lítost, a to „radostně“ (ne otráveně a pohoršlivě, právě proto, že si to nezaslouží)
– v. 9 – mám přikázáno viditelně, hmatatelně, upřímně milovat křesťany kolem sebe; „nenáviďte zlo“ – „s nenávistí se odvracejte“; srov. Př 6:16-19 – ano, i potraty, ale v kontextu církve v Ř 12: povyšování, nepravda, zášť, zasévání svárů: „Jsem ten, kdo tmelí, nebo rozežírá?“
– „ošklivte … lněte“ – srov. Ef 4:22-32 – odložit a obléct; odložit lež a obléct pravdu; odložit lenost a obléct přičinlivou pomoc druhým; odložit špatné řeči a obléct budování druhých ve víře a milosti; odložit hořkost a hněv, obléct laskavost, milosrdenství a odpuštění
– v. 10 – „vroucně se milujte“ = „buďte si navzájem oddaní [jako rodina] v bratrské lásce“; závazek věrnosti a loajality, že to spolu nějak vyřešíme a v lásce zvládneme
– „předcházejte jeden druhého“ = „buďte si navzájem příkladem“; rodina, která je si věrná v lásce, a proto její kulturou je vzájemná úcta (vzájemné „cenění si“); opak našeho dnešního „jsme si blízko, a tak to nemusíme tolik hrotit“, ale „jsme si blízko, a tak pro mě hodně znamená a prokazuji to úctou“
– v. 11-12 – nepodléhat malomyslnosti, ale s láskou k Pánu mu sloužit, ať se na to cítím (a vidím ovoce), a nebo ne
– recept: radost (ne stoickost), trpělivost (ne vyvedenost z míry), vytrvalost na modlitbách (či spíše „vytrvalá oddanost modlitbě“); příkaz být oddaný životu modlitby, pak radost a trpělivost pod „tlakem“; „nedávám to pod tlakem, nemám radost“ – nakolik se modlím?
– „neochabujte“ = „nezaostávejte, neslábněte; „vroucího ducha“ – křesťanský zápal není volitelný, a tak si ho musíme pěstovat, příkaz „být nadšení z křesťanství“; „služte“ = „otročte“; = „Buďte vytrvalí a nadšení z toho, že smíte být Kristovými otroky“
– v. 13-14 – „přispívejte (z koinonie) na potřeby (potřeby!) svatých“ a „usilujte o lásku k cizincům“ = pomáhejte si navzájem a usilujte milovat i ty venku, a to včetně těch, kdo nás nemají v lásce; láska k pronásledovatelům se trénuje na lásce k bratřím (jestli nemilujete své přátele, jak můžeme milovat své nepřátele?)
– zároveň ale např. 1. Kor 16:22; Ga 1:8–9; je prostor i pro kletby nad zlem, ale příkaz dělat to, k čemu zrovna nemáme sklony; srov. Ř 12:17-21; „nezlořečte, jelikož skutečná válka proti zlu mocnějšími zbraněmi“
– v. 15 – soucit a sounáležitost v radosti i ve strastech; srov. Žd 13:3; …vždyť jsme oddaná rodina, a tak spolu neseme radosti i těžkosti; zjevně je možné se radovat a truchlit na povel (a ne „když já to tak necítím“)
– v. 16 – „mějte ohled“ = spíš „buďte jedné mysli“; příkaz usilovat o jednomyslnost, o ochotu se chápat a domluvit
– „nepomýšlejte na vysoké … ale k obyčejným“ – „vést k obyčejným“ = „vést s [tedy patřit k] pokornými a nízkými“ nebuďte pyšní a vizionářští, ale zaměřujte se na obyčejné/nízké/ponížené (lidi i věci)
– svět je proměněn ne velkými revolucionáři, ale tichými a pokojnými životy; mimo jiné proto, aby bylo zjevené, že je to z Boha a aby se nikdo nemohl chlubit
– a tak poslechněte Boha, a nebuďte „moudří podle sebe“ (nesnažit se být moudřejší než Bůh a vymýšlet jiné způsoby, než nám Bůh dal) a ani „ředitelé zeměkoule“ (aby pro druhé bylo snazší vás milovat); zároveň příklad Boží paradoxní „nepřirozené“ moudrosti ve v. 17-19
– právě takový lid, který se věrně a rodinně miluje a v pokoře spolu spolu nese své radosti i strasti, zjevuje Boží spásné dílo a vítězí tváří v tvář Římu, dětské prostituci, gladiátorům atd…, a tak zjevuje Boží slávu
– centrem takového lidu Pánův stůl; zároveň další text na téma Pánovy epifanie
2. svědek: Evangelium: J 2:1-11
– v. 1 – „třetího dne“ – Janova nová Genesis (na počátku bylo Slovo…); třetí den se ukazuje země a jsou stvořeny rostliny; třetího dne zjeven Pán Ježíš jako naše Zaslíbená Země, a zároveň zázrak s rostlinami
– třetí den jako den vzkříšení, když Ježíš zjevuje svou slávu a slaví eucharistii (svou svatební hostinu) s učedníky, zde třetí den, kdy Ježíš zjevuje svou slávu a slaví svatební hostinu
– zároveň sedmý den: J 1:29, 35, 43 a 2:1 – Ježíš přichází, aby byl sabatem, aby přišel jako naplnění sabatu a aby ustanovil nové stvoření
– „svatba v Káně galilejské“ – napříč celým záznamem neztotožněn manželský pár, ale naopak důraz na Ježíše a Jeho matku a „Jeho“ svatbu; Pánova přítomnost jako stvrzující dobrotu a svatost manželství
– „Kána“ = „místo s rákosím“ – měli bychom slyšet „Rákosové moře“ a Exodus; křest (voda na obmývání); „galilejská“ – místo s mnoha pohany, a tak Pán přichází nejen pro Židy, ale i pro národy
– trošku předbíháme, ale: je zde eucharistický zázrak, mesiášská hostina (srov. Iz 25:6-9)
– v. 11 – Kána je prvním ze 7 Janových „znamení“: 1) proměnění vody ve víno v Káně (J 2:1-11); 2) uzdravení úředníkova syna (J 4:46-54); 3) uzdravení paralytika u Bethesdy (J 5:1-15); 4) nakrmení 5000 (J 6:1-14); 5) kráčení po vodě (J 6:16-21); 6) uzdravení slepého (J 9:1-12); 7) vzkříšení Lazara (J 11:1-44); [8) Ježíšovo vzkříšení („znamení proroka Jonáše)]
– zároveň: řada paralel se vzkříšením v J (20:1-18): 1) radostná událost; 2) zázrak třetí den; 3) na obou místech žádající Marie; 4) na obou místech učedníci jako svědci; 5) na obou místech řada ozvěn Písně (Pís 3:4; J 20:17) atd.
– v. 1-2 – na svatbě Matka, „také“ i Ježíš; důraz na Matce, a tak si máme všimnout jí a učit se od ní; implicitně pozvala ona, aby udělal/přišel na svatební hostinu?; volání církve „Přijď, Pane Ježíši“, která posledními Janovými slovy (Zj 22:20)?
– v. 3-4 – „jeho matka“ – nikdy neoznačena jako Marie, a proto Církev, srov. J 19:25-27; Zj 12:1-5, 17; my jsme církev (a její děti), a tak v Mariině naléhání máme vidět i sebe; Mesiášská královská hostina, a tak Marie/Církev jako přimlouvající se královna Matka
– „žena“ – Marie jako potenciálně příbuzná (se zájmem); především však: Marie/Církev jako nová Eva, matka nového lidstva (jelikož nová Genesis); zde jako přímluvce těch, kdo se nepřipravili na svatbu, jak měli; zároveň mnohem větší motiv ženy/církve/Evy napříč Janem (4:21; 8:10; 16:21; 19:26; 20:13)
– v. 4-8 – „Co mi chceš?“ – dosl. „Co mně a tobě?“; může vyjadřovat napětí, ale nemusí; srov. Mt 8:29-32, takže ne znamení neúcty (bezhříšného Syna), ale naopak úcty, ač potenciální (ne nutný) prvotní nesouhlas, podřízení se; Marie si je jistá, že bude vyslyšena (v. 5)
– „nepřišla má hodina“ – „hodina“ 17x v evangeliu, nejprve táhne děj kupředu, poté ho centruje na kříž a na oslavu Boha v něm; ale: J 2:4, kde vidíme, že jednou přijde hodina, kdy Ježíš prostře hostinu s nejlepším vínem; J 4:21-23 – hodina vrcholného uctívání; J 5:25-29 – hodina slyšení Syna, kdy přichází budoucnost do přítomnosti, a my jsme obživováni
– Pán zároveň nespěchá – je třeba uvědomit si nedostatečnost a neradostnost bez Krista; je třeba vytrvale naléhat; a zároveň ujištění, že modlitba spravedlivého má moc (Jk 5:16)
– „náprava“ Genesis 3; Žena a Símě ženy spolu; Eva pobídla Adama k neposlušnosti a uvržení lidstva do hříchu, Marie/Církev pobízí Ježíše, nového Adama, ke spásnému dílu
– v. 5 – „cokoliv vám řekne“ – poslední slova Ježíšovy matky v evangeliích, poselství/vůle Církve; zároveň ozvěna Gen 41:55 – menší Josef poskytl chléb života, větší poskytuje svatební víno života
– v. 6-9 – šest nádob, které potřebují naplnit; „kamenné“ – odkaz na Mojžíšovy desky; obraz vyprahlých židovských forem (a manželství) bez Krista („nemají víno“), které nemohou dát život a takové očištění jako Kristus; obraz věku předtím, než přichází Kristus jako 7
– velké nádoby, dohromady c. 450 litrů (Boží štědrost v Kristově milosti a v manželstvích); na očištění po mrtvém v Num 19:11-13, očištění třetí a sedmý den, Ježíš v Káně třetí a sedmý den, obraz vzkříšení a osvobození od smrti skrze vodu a víno
– Ježíš jako větší Mojžíš, jehož první znamení byla proměna vody v krev ke smrti, zde proměna vody v krev hroznů k životu; zároveň naplnění očištění vínem/krví v Gen 49:11
– zároveň i v J 4:28-29, kde žena u studny opouští svá nádobu na vodu a jde hlásat Krista; opuštění starých forem ke Kristově životu
– „bylo“ = „leželo“ šest nádob – stejné jako v J 19:29, kde nádoba s vínem u kříže; a pak Pánova plátna a tělo v hrobě (J 20:5, 6, 7, 12) a chléb u Pánova jídla s učedníky (J 21:9); Kána a kříž a hrob a chléb se spojují v jedno v Eucharistii
– služebníci („diákoni“, k nimž mluví Církev, v. 5) na Ježíšův příkaz přinášejí vodu, Ježíš zázračně žehná této poslušnosti, proměňuje, co je Mu předloženo, a přináší požehnání = hojnost svátostných ozvěn, i to, že Ježíš jako prorokovaný Mesiáš přináší víno a očištění a radost
– „naplňte a naplnili“ – důraz na naplnění, na plnost; zde, kde zázrak s vínem, a v J 6:13, kde se plní koše po zázraku s chlebem; „po okraj“ = „nahoru“ – zde + Ježíš shůry (J 8:23) + Otec v nebi (J 11:41) + Jeruzalém v nebesích (Ga 4:26) atd.; nebeský nápoj a pokrm
– „naberte“ – jen zde a u ženy u studny (J 4:7, 15), kde se Ježíš po vzoru patriarchů setkává se svou nevěstou u studny
– v. 8-10 – ten, kdo poskytuje víno, je ženich; Ježíš zároveň v pozici ženicha, s nímž se zázračná svatba řeší a k jehož svatbě se upínáme, i zde Ježíš jako hostitel i host; napříč Janovými spisy vždy Ježíš (J 2:9; 3:29; Zj 18:23)
– „ochutnal“ – zde, ti, kdo pijí Pánovo víno, a v J 8:52 ti, kdo neochutnají smrt, a tak Pánovo víno dává věčný život
– „nevěděl, ale služebníci věděli“ – mrknutí, že lidé neví, ale my víme o svátostné proměně; zároveň ještě ve 20:9 a 21:4; je třeba podle Písma vědět, že víno je Ježíš
– „každý člověk…“ – Ježíš jako Člověk, který, na rozdíl od všech ostatních, nechřadne a nepřináší zlo, ale větší a větší dobro
– „podává“ = „pokládá“ a v J zde proměněné víno, v J 10:11 Pánův život za ovce a v J 13:4 odložení Pánova roucha k službě a mytí Jeho učedníků
– „zachoval dobré“ – to, co bylo dříve je dobré, ale teď přichází skrze Krista plnost dobrého; nádoby na dvě nebo tři míry jako dva nebo tři svědci naplnění a proměny SZ, kteří nesou do světa Boží svatbu
– v. 11 – a tak se zjevuje Ježíšova sláva k víře; Ježíš proměňuje vodu ve víno (k dospělosti), a my máme jít do světa jako oddaná svatební rodina, a tak uzdravit svět