Když nás apoštol Pavel vyučuje o životě Ducha v církvi, o Jeho projevech a milostech a darech, vytyčuje nám velmi konkrétní kritéria: řád, poslušnost, sebeobětující službu druhým. Je třeba se mít na pozoru, abychom nehlásali kritéria jiná. Jak nás učí historie církve, falešná, nebiblická „duchovnost“ totiž snadno může vést k tomu, že Boží lid nepoznává skutečné dílo a skutečný příchod svého Pána.

Kázáno v Karlových Varech 4. 8. 2024.

1. svědek: Epištola: 1. Korintským 12:1-11

– v. 1 – nový oddíl; k. 12-14, odpověď na otázky korintských ohledně náležitého života těla a působení Ducha v něm; někteří vyvyšují „zázračné“ dary (především jazyků) na úkor teologických ctností (víra, naděje, láska v k. 13) a řádu bohoslužby, srov. 1. Kor 12-13; Pavel dává „hierarchii“, na jejím vrcholu láska (13:13), poté služba v církvi (12:28) a jako poslední jazyky (12:28)

– v. 1 – dosl. „co se týče těch duchovních“ – srov. 2:15; 3:1; řeč o tom, co je skutečně duchovní; odpovídá kontrastu s v. 2, kde kategorie lidí (pohané) a s v. 3, kde dvě různá sdělení

– v. 2 – „když jste byli pohané“ – „ethne“, „národy“, teď už nejsou, jsou praví Židé (1. Kor 10:1); byli vedeni/taženi do bludu; ne všechny dary a duchovní prožitky a zázraky jsou od Ducha; srov. Sk 16:16-17 (ač ortodoxní slova), 2. Te 2:9-10; extáze a entuziasmy a proroctví nejsou důkaz pravé duchovnosti, a proto:

– v. 3 – tak jako vždycky, záleží na souladu s předchozí ortodoxií, srov. Dt 13:2-6; zároveň Dt 18

– „Pán Ježíš … jedině v Duchu Svatém“ – skutečná duchovnost se pozná podle vyznávané poddanosti Pánu jako: 1) Bohu SZ, a 2) Vládci nad císařem

– v. 4-6 – „Duch, Pán, Bůh“ – láska, ctnosti, řád atd. jako projev trojičního života v církvi; mnohost a jednota, rozlišenost a soulad Trojice jako vzor života církve; srov. Ef 4:4-7

– „dary milosti“ – „charismata“ od „charis“ (milost):

– Ř 1:11-12 (víra a povzbuzení);
– Ř 5:15, 16 (ospravedlnění);
– Ř 6:23 (věčný život);
– Ř 11:28-29 (poslání Božího lidu);
– Ř 12:6-8 (obdarování k službě církvi);
– 1. Kor 1:4-7 (obecná obdarovanost);
– 1. Kor 7:7 (celibát a manželství);
– 1. Kor 12:9, 28, 30 (dary jednotlivých uzdravení), 31 (láska, víra, naděje);
– 2. Kor 1:10-11 (odpověď na modlitby);
– 1. Tim 4:13-14; 2. Tim 1:6 (úřad a uschopnění k němu);
– 1. Pt 4:9-10 (všechno, co máme a čím jsme); jiné, než jsme čekali?

– v. 4-6 – „dary“, „služby“ (diakonia; a „působení“ či „práce“; „obyčejná duchovní práce a služba druhým“; srov. nebeský život v Ko 3:1-4

– v. 7 – „projev Ducha“  – poslušnost vůči zákonu (Ř 8:3-7); ovoce Ducha (Ga 5:22+); 1. Kor 2:15 (biblické rozlišování); řád uctívání a mlčení žen (1. Kor 14:32-37)

– „ke společnému prospěchu“ – dary k budování a společné spáse církve, ne k povyšování/budování sebe sama (jelikož vzorem sebeobětující a navzájem se oslavující Trojice); odpovídá službám a „obyčejnosti“; srov. 1. Kor 14:4 – citace/polemika/kritika

– v. 8-12 – části těla mají různé funkce, a proto věřící mají různé dary; žádný není normativní a nutně požadovaný; církev dokonce nazvána „Kristus“

– v. 8 – „slovo moudrosti … poznání“ – jen zde; pravděpodobně schopnost dobře používat moudrost a znalosti; možná zjevující dar; srov. Dan 9:23-27, a tak zjevující dary zapečetěny s pádem Jeruzaléma a dokončením sepisování kanonických Písem; moudrost a poznání samozřejmě stále velmi reálné a plně Duchovní, srov. Jb 32:8; 1. Kor 2:12; Ef 1:17

– v. 9 – „víra“ – „jinému“, a proto ne spásná, ale „neobvyklá“, větší, povzbuzující víra, srov. Ř 1:11-12; „dary uzdravení“ – plurál u obojího; stává se, že Bůh uzdravuje, ale Fp 2:25-30 atd., kde ani Pavel nedokáže uzdravovat na počkání

– v. 10 – „působení mocných činů“ – plurál u obojího; stává se, že Bůh mocně koná (jinak velmi obecné)

– „proroctví“ – totožné označení jako kanonické, biblické proroctví, žádná nová kategorie; před uzavřením kánonu (Dan 9), pokládání základu církve, srov. Ef 2:19-22 a 1. Kor 3:10-12; základ je položen z 1. století, nyní se staví

– „rozlišování“ – „duchové proroků“ (v 1. Kor 14:32), z koho je dané zjevení/učení; srov. 1. J 4:1-3; znovu rozlišování podle předchozí ortodoxie

– „druhy jazyků“ – „druh“ = „genos“ („genetika“), „rody“ – napříč NZ: druhy ryb, z Abrahamova rodu, z Davidova rodu, z Kypru, z Pontu, ze Židů…; + běžné řecké slovo pro „jazyky“; srov. 1. Kor 14:10 – velmi zjevně reálné jazykové skupiny

– odkaz do Sk 2:7-11, kde reálné jazyky; srov. Sk 2:16-21, odkaz do Jl 3, že poslední dny Staré smlouvy, přichází Pánův den soudu a je nutné věřit v Ježíše; srov. 1. Kor 14:20-22a; srov. Iz 28:11-17; jazyky jako znamení soudu nad nevěrným Jeruzalémem pro Židy 1. století

– „výklad“ = „překlad“, srov. J 1:42; 9:7; Žd 7:2

– v. 11 – Duch svrchovaně dává dary podle své moudrosti, ale stále zachovává tělo; srov. 12-18

2. svědek: Evangelium: Lukáš 19:41-47a

– v. 41 – „když se přiblížil“, srov. 35-41: stručně opakování z květné neděle:

– naplnění naplnění Za 9:8-11 – Hospodin přicházející jako oslavovaný Král míru do svého domu, vidí útlak a odstraní ho; ustanoví smlouvu a bude vládnout nad národy

– Ježíš jako větší Jehú („ On je Hospodin“), který přijíždí sklidit národy a zbořit zkorumpovaný chrám

– Ježíš hlásán jako davidovský král z Ž 118, který postaví nový chrám a ustanoví nové svátky a oběti

– příjezd Krále pokoje (Za 9), hlásání pokoje (v. 38), příchod do města, které se jmenuje „Základ Pokoje“; bolestná ironie, protože město nepoznává skutečný základ pokoje: příchod Pána a usmíření s Ním a skrze Něj

– „dal se do pláče“ – Lukáš jako jediný zaznamenává pláč; srov. L 13:34-35, kde ozvěny Pánova příjezdu; zároveň: srov. L 22:62+; pláče Ježíš, protože nepoznání/odmítnutí Mesiáše, pláče Petr, protože nepoznání/odmítnutí Mesiáše; srov. Iz 22:1-5

– v. 42-44 – proroctví zboření Jeruzaléma římskými armádami pro jeho nevěru (srov. L 21:20); řada prorockých ozvěn, např.: Iz 29:1-3 (pokračování proroctví z Iz 28, na které odkazuje Pavel v 1. Kor); Jer 6:1-7 (Za 9 hovořil o vyhlazení zla, skutečně přijde); Ez 4:1-4 (Jeruzalém oblehne sám Syn člověka, který je nositel zvrácenosti)

– v. 42 – „k pokoji“ – Pán Ježíš dává napříč evangeliem pokoj, „jdi v pokoji“ (L 7:50; 8:48); v L 9 „obrací tvář proti Jeruzalému“; v L 12:49-59 už přichází válčit (stejný čas jako „čas navštívení“ v L 19), je potřeba rozsoudit a dát se usmířit; v L 14:31-32 se vyjednávají podmínky míru; a v L 19 nepoznání co, je k pokoji, protože „skryto“

– „skryto“ v L 18:31-34; to, co je ku pokoji, je upnout se k oběti Pána Ježíše Krista a poslušnosti vůči Němu

– „navštívení“ – Boží zásah pro záchranu Jeho lidu; Bůh přichází ke svému lidu, aby ho vedl v Exodu; srov. Gen 50:24-25; Ex 4:31

– v. 45-46 – počínající (Za 9) soud nad nespravedlností; „vyhánět“, srov. L 11:17-20; Chrám je démonicky posedlý a Pán Ježíš Kristus přichází s prstem Božím (Ex 8:15), aby odsoudil Egypt a vyvedl svůj lid

– v. 46 – „můj dům bude domem modlitby“ pro všechny národy (Iz 56:7); „dům“ – v L 11:17 (kde odpadlé Židovstvo a Exodus Božího lidu), L 13:35 (kde se Chrám zanechává pustý), v L 14:23 (kde boháč pořádá večeři a chce naplnit dům méněcennými) a zde; a tak Mesiáš jeden dům Boží, aby vystavěl a naplnil jiný (i Sk 15)

– ale „jeskyně lupičů“, srov. Jer 7:3-15, páchání zla mimo a uchylování do Chrámu, a tak soud nad Jeruzalémem; vzhledem k „vyhánění“ i Chrám i okolí zkažené a modlářské a démonické

– zároveň srov. Mal 3:1-5 – Hospodin přicházející jako Posel smlouvy do svého chrámu odsoudit bezpráví a očistit si lid, který Ho bude uctívat, a to dělá, mimo jiné vyučováním (v. 47)