Křesťanský život je životem námahy, životem cíleného, vědomého podřizování našeho života šíření evangelia a poslušnosti vůči Kristu. Je každodenním zabíjením hříchu a podmaňováním těla – a i právě proto se musíme mít velice na pozoru, abychom se nepohoršovali nad tím, komu a jak Bůh projevuje svou milost.

Kázáno v Karlových Varech 16. 2. 2025.

1. svědek: Epištola: 1. Kor 9:24-27

– v. 24-27 – často opakovaný text; sport jako ilustrující disciplínu a cílenost jako nutné pro křesťanský život; co v Pavlově případě?

– v. 14-18 – sebezapření v „práci zdarma“; nevyužití oprávněných výsad, ale práce během namáhavé služby; srov. Sk 18:1-4; 20:31-34

– v. 19-22 – přizpůsobení kontextu; dodržování ceremoniálního židovství kolem Židů (v. 19-20), ohledy na křesťanskou svobodu a svědomí druhých (v. 21-22)

– v. 23 – „všechno“ (!); ústřední důraz: „Co mohu dělat ve prospěch evangelia?“ – nejen duchovní disciplíny (v. 24-27), ale zacílený život s ústřední prioritou

– v. 24-10:6 – naši otcové jako varovný příklad těch, kdo neměli Pavlův přístup

– varování před: v. 6 – zlými tužbami; v. 7-8 – modlářství a sexuální nemorálnost; v. 9-10 – reptání (na manu), a tedy na požehnání každodennosti; v. 11-12 – nutná všeobecná obezřetnost

– v. 24 – „běží v závodní dráze“ – srov. Žd 12:1-4; po příkladu Žd 11; odkládání hříchů, vytrvalý, dlouhý závod (ne sprint); brání nám hřích a hříšníci; proto až fanatický (v. 4) boj proti našemu hříchu; jelikož radost před námi (v. 2)

– náš závod přirovnáván ke Kristovu kříži; měli bychom očekávat těžkosti, utrpení, sebezapření, hanbu a pohrdání

– „křesťanský život jako vytrvalý a neústupný boj s hříchem, kdy nám hříšníci hází klacky pod nohy, ale my utíkáme za cílem Krista, povzbuzováni společenstvím svatých“

– srov. závod v 2. Tim 4:6-8 – milování Pánova zjevení: inkarnace i dovršení historie (2. Tim 1:10; 4:1, 8); křesťané jako milující inkarnaci Inkarnovaného a zároveň se s láskou upínající k věčnosti

– srov. Fp 3:12-14, kde běh a stejná „cena“ (!) a „zmocnění“ (!);
– srov. v. 7-8 – počítání všeho (!) za hnůj a odpad ve srovnání s Kristem
– v. 10-12 – cílené sebezapření a utrpení a smrt sobě, abychom dosáhli věčného života
– v. 13-14 – den za dnem se odvracet od minulosti a natahovat se k budoucímu vítězství

– „běží všichni … jen jeden dostane cenu… abyste získali“ – v našem závodě naše vítězství nepřipraví druhé o cenu, a o to víc máme běžet

– máme „předbíhat ostatní“ ve zbožnosti a disciplíně, protože právě tak jim pomůžeme; i jestli oni neběží, my musíme běžet o to víc; „A tak kdo si myslí, že běží, ať hledí, aby nepadl.“

– v. 25 – „kdo závodí“ = „kdo namáhavě bojuje“, kdo „agonizuje“; intenzita křesťanského života

– „každý … ve všem zdrženlivý“ = „každý … ve všem … vládnoucí z nitra“ – vůle (rozhodnutí) mající vládu nad chováním: „Vstanu v tolik“; „Dám si tolik a tolik a ani o sousto víc“; „Budu se modlit tolik a tolik“; „Nebudu si na nic stěžovat“

– „pomíjivý věnec … my nepomíjivý“ – v Korintu Isthmické hry; cenou věnec z borových nebo celerových větviček; kontrast pozemských snah za cenu věnce z celeru proti věčné Koruně spravedlnosti, slávy a života (2. Tim 4:8; 1. Pt 5:4; Zj 2:10); větší cena má vést k větší snaze

– „zdrženlivý … aby dostali věnec“ – kázeň/askeze může být dobrý skutek (Anna sloužící půsty a modlitbami, L 2:37), ale zároveň ne cílem samy o sobě, ale nástrojem spásy

– v. 26 – „ne jako bez cíle“ – ne „nejasně“; uvědomění cíle a způsobu, jak ho dosáhnout; proaktivně žitý, cílený křesťanský život (jako v. 23), ne život, který „se mi tak nějak děje“

– „ne tloukl do vzduchu … ale dobře mířené rány“ = „ne jako bych tloukl vzduch … ale dělám tělu monokl“; „podrobuji je“ = „zotročuji“ – Pavel cíleným násilím zotročuje tělo

– tělo není problém nebo nepřítel; ale musí sloužit duši/mysli/vůli; tělo je dobré, jelikož je projevem/nástrojem duše ve světě; s dušemi interagujeme skrze těla, ale právě i proto musí sloužit

– „jiným hlásaje neosvědčil“ – jestli Pavel s jeho zbožností a tréninkem a obdarováním může selhat, o co více se máme mít na pozoru my

– v tom všem motivací radost/cena: v Žd radost; v 2. Tim 4 milování zjevení; ve Fp 3 cena vzácnější než celý svět, stejně i v 1. Kor 9
– Ž 16:11, „Dáváš mi poznat stezku života, hojnost radosti je tvá přítomnost, ve tvé pravici je věčné blaho.“
– Gen 15:1, „Neboj se, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna“; a tak vzájemné předhánění se ve zbožnosti ke společné odměně

2. svědek: Evangelium: Mt 20:1-16

– mnozí v historii vykládají samostatně:

– Irenej (c. 130-200) vidí obraz historie spásy; Židé pracují na Boží vinici-království, postupně přicházejí další a další, až nakonec těsně před koncem historie přicházejí pohané; vztekání Židů v prvním století; variace na Marnotratného syna

– Origenes (c. 180-250) a mnozí další (Řehoř Veliký atd) vidí chvíli konverze; někteří vyrostou od mládí jako věřící, někteří přijdou později, všem je odplaceno věčným životem a nemají reptat na ty, kdo přicházejí později

– pravda, ale zároveň: v. 1 – „neboť…“ – pokračování argumentu; srov. orámovaný celek v Mt 19:15-20:17; 1 celek bohatého mladíka, Boží království jako obnova davidovského království z nečekaných, podobenství o Království jako vinici

– i tok textu a motivy: „první a poslední“ v Mt 19:30 a 20:16; „věčný život“ v 19:16, 29 a ilustrováno následně, spojen s královstvím: v. 16, 23, 24, 29, 20:1; „dobrý“ v 19:16-17 a 20:15

– stručně: 19:16-17 – otázka na věčný život/Boží království; odpovědí je poslušnost zjeveným přikázáním; paralela v Mk 10:21, kde láska a upřímnost; ne „…což nedáš, takže prostě věř ve Mně“; Písmo požaduje spravedlnost a dobré skutky: Ř 2:6-13; Ga 6:7-10; atd.

– v. 18-21 – mladík si (do nějaké míry) myslí, že plní náležitě; Ježíš vyučují dokonalosti v plnění přikázání; srov. Mt 5:17-20, kde vstup do Království a přikázání; v. 21-48 – náprava falešně nízkého farizejského standardu spravedlnosti, a završení dokonalostí

– => Mt 19:18-21 jako ozvěna Kázání na hoře; mladík musí žít podle Ježíšových, ne farizejských standardů, a nesmí sloužit mamonu; další ozvěny „zlé oko“ v Mt 6:23 a Mt 20:15 („závidíš“ = „je tvé oko zlé“), srov. 19:22-24

– Musíme se vzdát majetku? – ne nutně: napříč NZ křesťané vlastní věci; boháč Zacheus dává pryč polovinu majetku (L 19:8), takže vzdání majetku jako pokání/lék z modlářství specificky zde; může a nemusí být případem dalších

– v. 25-30 – první zvrat Království u boháče a učedníků; vzdáváme se, abychom získali mnohem více; smrt vždycky vede ke vzkříšení

– ne příkaz rozvádět se a opouštět; ale zachování víry za pronásledování, i když to znamená ztrátu rodiny; zaslíbeny stonásobné domy a příbuzní; ne v pozemském, ale v duchovním smyslu – otcové a matky církve, naši bratři a sestry v Kristu a domy bohoslužeb a společenství; a navíc věčný život (!), a tak boháči a oblíbení nakonec mají málo ve srovnání s námi a my navíc věčný život

– v. 1-16; „denár“ = běžná denní mzda; Dt 24:14-15 přikazuje platbu v den odvedení práce;

– důrazné a mnoho vrstev zvratu v podobenství:
1) první dělníci placeni poslední, poslední placeni první; Bůh udílí čest a důležitost, jak sám chce
2) ztotožňujeme se s první skupinou dělníků; když poslední dostali denár, čekáme, že dostanou víc, a přejeme jim to, mají na to právo; abychom pak spolu s nimi dostali otázku, jestli máme zlé oko a sloužíme mamonu, který brání vstoupit do království
3) je tu „starý systém“ (židovský mladík), přicházejí „nováčci“ učedníci a s nimi my z pohanů; a Bůh nám projevuje milosrdenství; a tak Irenej a Marnotratný Syn; máme se ujistit, že nereptáme na spásnou dobrotu
4) Pánovi učedníci sužováni žárem a tíhou pronásledování; ale i doby klidu a míru a snazší cesty, a přece stejná odměna; máme se ujistit, že nepohrdáme těmi, kdo to neměli tak těžké jako my, kdo jsou úspěšnější, požehnanější atd.
5) apoštolové a předání správy dalším; apoštolové „opustili všechno a následovali“ (v. 27), ale po nich přijdou další a budou se podílet na správě Království, a apoštolové se nemají pohoršovat a povyšovat
– v. 1-2 – „dělníky“ – v Mt 9:37-38; 10:10; 20:1, 2, 8 – všude apoštolové; varování/výzva pro ně, kteří mají soudit Izrael

– „vinice“ v Mt jen zde a v Mt 21, kde další podobenství o vinici; vždy obraz Izraele/Božího lidu, kam vysláni („apesteilen“); „smluvil“ jen zde a soulad apoštolů v Mt 18:19

– v. 3-5 – 3. a 6. a 9. hodina; dělníci vysíláni na vinici v hodině modlitby, a už jsme slyšeli Mt 9:35-10:2, kde modlitby za vyslání dalších pastýřů Božího lidu

– „na tržišti“ – v Mt 11:16 a 23:7, kde odsuzování Židů generace; přesto z nich vzejdou dělníci a mají být přijati

– „učinil stejně“ – zde, u správců vinice v Mt 21 a u správců, kterým svěřeny talenty v Mt 25:17; všichni se mají osvědčit jako věrní správci Pánovy vinice

– v. 6-7 – „páté“ = jedenácté; další poukázání na Jedenáctku; „spravedlivé“ – Bůh nikomu nestraní, ale spravedlivě odplácí … a projevuje štědré milosrdenství

– v. 8 – Bůh jednající s dělníky skrze správce, Syna

– v. 9-15 – tváří v tvář Boží svrchované milosti a dobrotě skrze Syna chceme všechno, jen ne reptat a stěžovat si; v následujících verších stále důraz, že Boží království je královstvím sebezapření, milosti, služby, a ne předhánění

– v. 17-28 – církev jako „hierarchické napodobování Kristova utrpení“

– v. 28, a tak vzájemné předhánění se ve zbožnosti ke společné odměně