Křesťanský život je cestou za dokonalostí; je cestou proměny ke Kristovu obrazu – k obrazu bezhříšného Člověka, který byl učiněn dokonalým skrze to, co vytrpěl. A proto v našem životě budou mnohá soužení, mnohé strachy, mnohé bolesti. I proto nám Písmo přikazuje, ať se nestrachujeme, ale předkládáme je Bohu s díkůvzdáním…

Kázáno v Karlových Varech 21. 12. 2025.

1. svědek: Epištola: Fp 4:4-7

– v. 4 – opakované zdůraznění; příkaz (a proto útěcha, jelikož je možné uposlechnout), radovat se z Toho, kterého nám nikdo nemůže vzít; Pavel se raduje z celého Krista, z hlavy i těla, srov:

– Fp 1:3-5 – radost z křesťanů, kteří slouží

– Fp 1:18-20 – radost z díla evangelia ve světě, z naděje vyslyšené modlitby

– Fp 1:20-25 – „pokrok a radost ve víře“ – víra je neoddělitelná od radosti (ovoce Ducha), působí radost a projevuje se radostí (Království je spravedlnost, pokoj a radost v Duchu, Ř 14:17), srov. Fp 1:21–23 – žít je Kristus, a zemřít je zisk, protože je to víc Krista

– Fp 2:1-3 – radost ze vzájemné lásky a jednoty křesťanů

– Fp 2:16-18 – naděje z vítězství, spásy a věčné odměny ostatních křesťanů

– Fp 2:25-29 – radost z Božích služebníků a z toho, že se křesťanům dobře/lépe daří

– Fp 3:1 – „opakovat“ – radost z Krista jako Pavlův důraz, srov. 3:7-8 („Abych získal Krista“)

– Fp 4:1 – radost z učedníků; v. 10 – radost z praktické pomoci ostatním křesťanům (srov. 17)

– v tomto světle v. 4 – napodobovat Pavlův příklad radosti a tužby po Kristu, nevolitelné

– v. 5 – povinnost známí svou „mírností“ = „laskavost, střídmost, trpělivost“; protože „Pán je blízko“ 

– v. 6-7 – „o nic“ – důrazný a všeobjímající zákaz se strachovat – ne zdraví, ne peníze, ne ti, koho miluji…

– „ale“ – „lék“ v mnohé modlitbě: „ve všem“ + „oznamujte Bohu“ + „žádosti“ + „v modlitbě + „prosbě“ + „děkování“ = jako obvykle, opravdu HODNĚ modlitby; „oznamujte“ či „odhalujte“ Bohu – Bůh nepotřebuje, ale my potřebujeme odhalit a být konkrétní, abychom mohli poodstoupit

– „nestrachovat“ či „nestarat“ – „ale“ místo toho: 1) oznamovat Bohu své prosby v modlitbě; a 2) děkovat Mu za Jeho zaopatření; = „radovat se v naději vyslyšené modlitby“; „s díkůvzdáním“ – eucharistické ozvěny, důležitost liturgického života; pak:

– v. 7 – „pokoj Boží“ a Bůh sám nás střeží – my nehlídáme pokoj, pokoj hlídá nás, naše nitro a myšlenky

– „myšlenky v Kristu Ježíši“ – dokud uvažuji „v Kristu“, podle pravd Pána Slova, pokoj; dokud náležitá perspektiva a zaslíbení a přimknutí, pokoj

– v. 8-9 – máme: 1) se myslí mají upínat k dobrým věcem, nemáme právo krmit se odpadem; a 2) usilovat žít podle apoštolského příkladu Písem; pak sám Bůh pokoje, který nás střeží pokojem bude s námi

2. svědek: Evangelium: J 1:19-28

– v. 19 – „toto je svědectví Janovo…“ – pro kontext: J 1:1-9; 15-16, 29-34; tři Janova svědectví, „ústy dvou nebo tří svědků“

– zároveň: bezprostředně po konci „teologické předmluvy“ (v. 18); na počátku „na počátku“ – Gen 1; srov. v. 29 – „druhý den“ (srov. v. 35, 43 , a tak náš text „první den“:

– první den (J 1:19-28) – (Gen 1:3-5); svědectví o světle, „budiž světlo“; stvoření „nebe a země“, které v Kristu, v němž všechno drží pohromadě; Pán jako světlo, nevěřící (Židé, kněží, levité) jako temnota

– druhý den (J 1:29-34) – (Gen 1:6-8); rozdělení vod pod nebesy a nad nebesy; Janova pozemská voda, Ježíšova nebeská voda/Duch

– třetí den (J 1:35-42) – (Gen 1:9-13); ustanovení/shromáždění vody a souše; Kristus k sobě shromažďuje dva Janovy učedníky, jeden z nich skála, a tak ustanovení souše/Církve, která je zaslíbenou zemí, kam se shromažďují ryby z moře

– čtvrtý den (J 1:43-51) – (Gen 1:14-19); ustanovení nebeských světel, spojená s anděly, s nocí a se dnem; andělé a Ježíš jako větší Světlo dne, Slunce spravedlnosti, které zjeveno ve SZ/Mojžíšem, menším světlem v noci

– sedmý den (J 2:1-11) – (Gen 2:1-3); spočinutí; mesiášská sabatová hostina, skutečné spočinutí dokonaného díla, svatba Beránkova atd.; příchod věčnosti do času

– v Janovi šestý den máme: v Pátek: „Hle, člověk“ (J 19:5); „Je dokonáno“ = i „Je dokončený“ či „Je dokonalý“ (J 19:30); a tak Pán Ježíš jako První Dokonalý Člověk na kříži

– srov. Žd 2:10, „Slušelo se totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, když mnoho synů přivedl do slávy, aby skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich záchrany.“

– v. 8 – Jan sám není, ale vydává svědectví o tom, který je; a proto „ne“ o Janovi jsou „ano“ o Ježíši; Jan není, ale Ježíš je:

– v. 20 – Mesiáš – Boží pomazaný Služebník, Kněz, Král a Prorok, který přináší usmíření a uzdravení národům, prosazuje právo a spravedlnost, vládne všem a všemu a vyučuje národy poslušnosti svým Slovem

– v. 21 – Elijáš – Jan přichází v Eliášově duchu, ale není Elijáš; Pán Ježíš je větší Elijáš:
– Boží Prorok, který tráví čas v pustině, aby pak vítězně bojoval proti modlářství mezi Božím lidem;
který přináší příjemnou oběť Bohu na hoře, a tak přichází na lid déšť Boží milosti;
– Prorok, který sesílá oheň z nebes;
– Prorok, který vystupuje do nebes a posílá své učedníky do světa pokračovat v jeho službě…

– „ten Prorok“ – Dt 18:15-18 – Boží prorok, který přináší Boží rozdělující zjevení a koná jako prostředník (tedy kněz) mezi lidmi a Bohem, abychom nezemřeli

– v. 23 – „hlas volající“ v Iz 40:3-5 – přichází Bůh, a to konkrétně smluvní Bůh Izraele; zjevení Hospodinovy slávy pro spásu všech lidí, protože Boží Slovo; srov. J 1:30 – Jan hlásající Boha v těle

– v J 1 mnohé další mesiášské prorocké motivy: Boží Syn, Beránek Boží, Světlo, Život světa, Stvořitel, Prorok, mnohem větší než Jan Křtitel…

– v. 19-20 – „svědectví … vyznal“ – Jan dáván za vzor jako ten, kdo tyto pravdy „vyznává“ (v J navzdory pronásledování; srov. J 9:22; 12:42), a tak máme vyznávat; „nezapírá“ (v J Petr 18:25, 27), a tak se máme nechat varovat a nezapřít a činit pokání

– v. 28 – „Betanie“ = v J spojeno s Lazarovou smrtí (J 11:1, 18), „dům soužení“
– „za Jordánem“ – než projdeme vodami a vstoupíme do zaslíbené země