Reformovaná kongregace Nejsvětější Trojice
Apoštol Pavel nám opakovaně říká, že starozákonní Písma byla napsána pro křesťany. Zároveň nás učí, že jestliže si tato Písma přivlastníme, bude nám to k povzbuzení budeme proměňováni v lid jednoty, naděje, trpělivosti a vytrvalosti, který bude pevně stát i tváří v tvář děsivým Božím soudům. Uvidíme je totiž v náležitém světle; ve světle toho, že přichází Pán…
Advent je připomínkou toho, že náš Král Ježíš Kristus přišel, přichází a znovu přijde; je výzvou napravit své životy podle této pravdy, výzvou odložit skutky tmy a obléct skutky světla a spravedlnosti. Je pobídkou vyčistit naše srdce a domovy od hříchu a proměnit je v domy modliteb.
Ústřední realitou Písma je fakt, že Bůh kraluje skrze Pána Ježíše Krista; že v nebesích na trůnu sedí člověk z rodu krále Davida. Rozměr Božího kralování se odráží ve struktuře biblického zjevení, v Božím smluvním jednání se světem, ve struktuře a obsahu uctívání, v podstatě zbožnosti... A ve všech těchto ohledech se jedná o velmi „politickou“, a ne „náboženskou“ pravdu.
Proměnění Pána Ježíše Krista na hoře bylo něčím, co si apoštolové nikdy nepřestali připomínat, něčím, v čem spatřovali jedinečné zjevení Boží slávy. My tuto událost dnes však můžeme mít tendenci přehlížet, mimo jiné proto, že často ani nevíme, co si s ní vlastně počít. Co se tedy děje na Hoře proměnění? A na jaké pravdy se máme podle biblický autorů soustředit především?
Boží trojjedinost je ústřední doktrínou Písma. Proto jsme si připomínali tři ústřední pilíře trojiční teologie: 1) Existuje jen jediný Bůh; 2) V tomto Bohu jsou tři rozlišené Osoby; 3) Tyto osoby jsou si rovné svým božstvím a všechny jsou nazývané Hospodinem. Zároveň jsme se zaměřili na pasáže dokazující (některými popírané!) božství Otce a fakt, že Duch Svatý, na rozdíl od tvrzení našich východních bratří, vychází od Otce i Syna.
Proč evangelista Lukáš (pobízený Duchem Svatým) cítil potřebu ve svém záznamu o Letnicích, o jedné z nejdůležitějších událostí v dějinách Církve, zaznamenat, že někteří se domnívali, že apoštolové jsou opilí? Mimo jiné proto, že se tak naplnilo důležité starozákonní proroctví. Jaké? A co to vlastně znamená pro nás dnes?
Když pro nás apoštol Jan zaznamenává vzkříšení Pána Ježíše Krista, chce, abychom v něm viděli znovustvoření světa, nový Chrám, velekněze, který dokonal své dílo, Adama, který miluje svou Evu, Trojjediného Boha, který přijde utěšit svůj lid, Církev, která vyvyšuje Pána, a mnoho dalších nádherných motivů a pravd. Jen potřebujeme mít oči k vidění...
Květná neděle nám připomíná vjezd Pána Ježíše Krista do Jeruzaléma. A když máme oči k vidění, Pán je při tomto příjezdu ohlášen jako Hospodin přicházející zkontrolovat svůj dům a vyhladit bezpráví, jako nový Jehú, jako davidovský král, jako Mesiáš táhnoucí do války, který bude zavržen a obhájen Bohem a přinese Božímu lidu nové oběti a nové svátky...
Neutralita je mýtus. Vždycky tu bude někdo, kdo bude udávat náš náhled na kalendář a na čas. Otázkou je, jestli to bude sekularismus, a nebo Pán Ježíš Kristus a historie Božího lidu. I proto je náležité připomínat si a slavit, že Bůh se stal člověkem, a to devět měsíců před Vánoci…
„A když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli Jej do Jeruzaléma, aby Ho postavili před Pána...“ Biblický záznam o přinesení malého Ježíše do chrámu a očišťování Panny Marie není jen historickým detailem o Pánově dětství. Jedná se o událost plnou významu, která nám Pána Ježíše Krista vykresluje jako Boží Slovo, jako Spasitele národů, jako Mesiáše dosvědčeného věrným Izraelem i národy, které slyší evangelium. A je nám výzvou učit se od Simeona, od Marie a od prorokyně Anny...